|
UMBRTKA LYRICS
"Nad Propastí Dne" (2003)
1. Prach je v�udyøítomný
2. Kola za klenbou
3. Siluety ve mìstì
4. Nad propastí dne
5. Nejèist�í milosrdenství
6. Èlovìk - dìlník
7. Smrt v �eleze
8. Literát I, II, III
9. Nad tí�ivou knihou
10. Elegie
11. Jádøinec staroby
12. �edá jízda
13. Poslední komín
1. Prach je v�udyøítomný
TEXTY
Nad propastí dne
1. Prach je v�udypøítomný
2. Kola za klenbou
3. Siluety ve mìstì
4. Nad propastí dne
5. Nejèist�í milosrdenství
6. Èlovìk - dìlník
7. Smrt v �eleze
8. Literát I, II, III
9. Nad tí�ivou knihou
10. Elegie
11. Jádøinec staroby
12. �edá jízda
13. Poslední komín
Prach je v�udypøítomný
(Morbivod)
Kouøem z komínových pohøebi�� je zaplaven stín nad prùmyslovými pøísvity.
Zloba trakèních vozidel se umocòuje burácením hromù nad rezavými konstrukcemi.
Tyto konstrukce svou slo�itostí sahají a� za hranice lidské pøedstavivosti.
Je noc, která pøedstavuje pøelom mezi dvìma érami prachmatismu.
Posouvají se obzory jeho vnímání pøedev�ím v èistì industriální rovinì.
Kovoobrábìcí stroje za zdmi pracují bez zastavení, nebo� pouze nepøetr�itý provoz
mù�e zajistit dostateèný prostor pro rozsáhlé úvahy nad nábojem vlastní nenasytnosti.
Kovy mnohých tvarù a slo�ení se u� dávno staly zdrojem energie pro dal�í a dal�í stroje.
Expanze kovových scén zahlcuje svojí nadlidskou mocí ta správná místa ve snech
i ve skuteèném svìtì. Prach je v�udypøítomný...
�pinavé vody nemilosrdnì bijí do rzi
plechových stìn prùmyslových budov,
rez proniká i do nitra strojù.
Ty staré stroje v�ak stále �ijí
a rovnì� budoucnost patøí jim.
Kdy� øítí se lokomotiva �eleznièním koridorem obklopeným táhnoucími se továrnami a promlouvá svým
kovostrojním hlasem, demonstruje tím jasnou pøevahu nad lidskými emocemi a právem si
vynucuje nevídanou pozornost. Svoji cestu doprovází hlukem, jen� nelze pøeslechnout ani
v nejhlub�ím spánku.
2. Kola za klenbou
Kdy� ulice ve svém tlení mrznou
A kdy� v dechu vesny znovu tají
Tehdy nejsilnìji vnímám zrùdná soukolí
Za popelavou klenbou nebe
Zubatá kola skrytá za �edí
Tichá a pøesnì v sebe vlo�ená
Nesèetná
Drtí kámen v mrholení.
Vidìl jsem zástup zhýralcù
Okrádali mìsto o jeho strupy
Klamáni spìchem, jen� jim sliboval
Zdolání cesty bez jara a bez podzimu.
Soukolí se neznatelnì pohnulo
A jejich kosti se�ral první závan vìtru.
3. Siluety ve mìstì
Vidím troleje, táhnou se ulicí
Zrak okouzluje �ulové dlá�dìní
Ml�í se vize mé, siluety vozidel
Sen i skuteènost, záti�í dojemné
Prach ve tváøích dìlníkù a jejich dnù
Vzpomínky povstávají, vytékají na povrch
Symbolem starých snù jsou vody mých svìtù
Chladná èerná nádra�í v�dy terèem cest
Musím jít �edou ulicí,
jen staré domy kolem
Jediný lesk, ketrý spatøím
je obraz lamp ve dla�bì
Za jemného de�tì je
ka�dá krùpìj skvostem
Line se v�ude chlad,
ze sklepù a z chodeb
Za mìstem �edá stráò,
nad ní na kopci toèna
Dunìní tramvají zní
pod opadaným stromem
To jsou ta místa,
vize èerných alejí
Siluety ve mìstì,
ka�dé noci spatøuji
Druhá tváø mnou oboustrannì proniká
Vnitøní a vnìj�í vlaky, �pína a její pravda
Zakrytá stìna práce èeká na svùj den
Vedou k ní koleje, pra�ce, zhmotòuje mùj sen
4. Nad propastí dne
Ubohý vládèe krátké tmy
Tìch sedmi nocí nade dny
Tys vysál morek z hvìzd
Já svìdek jsem byl
Ty vládèe rozporù
Co trhá� du�i ve slupce
A vlévá� èernou du�i do stromù
Které jak trychtýøe stíní
Klid èerných v reji �edých míst
A lesklou hladinu v pøíkopu
Za noci plná odporu
K hvìzdám, mìsíci
K sobì jak pochodni
Planoucích názorù
Proè netrhá� tmu na místech jiných
Nad hlavami tupých tìl
A mì nenechá� v tekutém èerném temnu
Za noci bez hvìzd
I ve mnou proklínaný den
Vládèe rozporù ty po�ivaèné èerné oko
Proè kmitá� se mezi stromy
Strhnu tì svou du�í zemdlelou
Extaticky vìtrem odranou
Já stavím tobì pomník z prachu
A slz co vytékají do uren mrtvých
Modeluji hnus tvého tìla
Nad protrhávající se propastí dne
5. Nejèist�í milosrdenství
Zas a zas navracím se
S podìkováním èasu
Noci kdy lidé vìt�inou
Nehýbají se v chvatu
Zas a zas vdechuji
Tak vzácný vzduch ticha
Vím kdo
Posílá mi jej
Upøenou mysl v dáli mám
Zas a zas proklínám
Období roèní slunce èas
Jsou to hodiny zmaru
Skrz lou�e vlastních slz v oèich
Vidím svìt v chvatu
Moje a pøece vlastní svá
Místa hoj klenotù oplývá
Brzké záhubì urèená místa
Po zarostlém chodníèku
V mlhách za �epotu sborù
Mùj èas zas a zas
Ka�dou noc kdy� pøichází
Jak vrcholí ve své èistotì
Tak rychle zhyne odchází
6. Èlovìk - dìlník
Dìlník ráno pøetrhl svùj sen
Jeho dílna volá po �edé práci
Èlovìk zarmoucenì probuzen
Ta noc nebyla bez emocí
Za dveømi domu krutý vládne mráz
V led se mìní �edé slzy
Mìsto je pokryté závojem krás
Které v�ak pramálo lidí má v du�i
Prochladlá tváø obyèejného dìlníka
Tak stejnì nicotná jako tisícù dal�ích
Nikdo z nich neví o mysli èlovìka
Hlub�í a divnìj�í ne� pravda dnù v�edních
Za nocí tì�ké stroje ovládají snové vize
Potemnìlé budovy, chrámy a koleje
Jsou náplní nitra, prùmyslové práce
Zas a zas ta stejná místa, jak za noci, tak za dne
Prochladlou rukou kdy� chopil se náøadí
�edý olej vtéká mezi prsty, staré a udøedé
Pánem je nad kovovými tvory, na dávné sny vzpomíná
Kam v�ude mohou vést kroky, kdy� èlovìk zadøímá
7. Smrt v �eleze
Pod za�edlou klenbou nebe zní hudba mìsta
Na sem sedá popel, jen� produkuje továrna
Jsou to bahnité plánì za øekou, kde rodí se olejové mlhy
Kovozvuènou píseò hraje vítr na sto�áru elektrického vedení
Zhoubné dunìní nákladních vlakù vrací mì do snù nejstar�ích
Jiskøící sbìraè vrhá na stìny práce obrazy lidských strastí
Skøípou brzdy vagónù, v�ak souprava zbìsile zrychluje
�elezný most nad øekou do ruda je rozpálen
Poslepu jdu po kolejích, nebezpeèné vidìt chci stroje
Dé��, bahno a rozvodnìné øeky stojí mi v noèní cestì
Zakrývám si tváø, na hlavu mi tolik �havých jisker klesá
V mlze není vidìt svìtel, nevím jak daleko je vlak
V roklinì vedou koleje mnoha smìry, toèí se mi hlava
Mlha je hustá, noøí se z ní trakèní vozidla
Sto�áry hrají chladné zvuky, pro mì pohøební
Za svitu �eleznièních lamp o �ivot pøicházím
8. Literát I, II, III
I.
(instrumentální)
II.
Jak mocných kolísek ve své prostotì dosáhli
Kolik podmoèených prken zdvihli z mokrých luk
Jak nádhernì se vzepøeli límcùm svìtla kolem krku
Zato dlouhým jak vlasem
Potáhli komínová pohøebi�tì
Stálým zaøíkáváním vlastnì
Obna�ují nevìøícím dásnì
Pøi jejich smíchu
Tak tropicky ne�ádoucím
Nás chlad lou�í denních
A pøíkopù noèních
Opravòuje ke zlovùli
A ozvìnì vizí do hlavy
Zadrátované
Smaltované
Potluèené
Pøivezené a odvezené
Právì posunuté
Oèi my�lenky zvonce
Na ulicích v zemi,betonu
A jako souèást
Hami�né po�ivaènosti
Ale nejsem literát
III.
Bohové v odpoèinku zasklení
Odsouzeni k pití jsou
V tekutinì mastné
Tepelnì uhlím odvzdu�nìni
V�ak nedýchali pøedtím ji�
A mì probouzí v postavení
V oèích stín jako møí�
Témìø ze mì vìzení
Kobka senem vystlaná
V�ak pøetrvám to zastøení
Krev v listí se mìní
Suchá je jak èapka ve vìtru
Vidím jen stromù vlnìní
Proti nebi zrní se
Snad bouøí
Nevolnost probouzí.
Válka je
Pánem králù
9. Nad tí�ivou knihou
Zobany od snìhu krkavci zvedají
Otáèí hlavami v letu zadumaném
Hluboko pod nimi hoøí jich otcové
Ostatky je�tìrù do výhnì vkládány
Øev druhé smrti co èerný popel
Na horká tìla v ulicích sedá, drtí je;
Igelitová bìlma
Ve vìtvích zavì�ená, vìtrem poulená
Tìmi chci vidìt.
Mé prsty zbolavìlé pevnì knihu dr�í
Je� v listy ssála bøeèky z odpadního chøtánu
Nesu ji seøadi�tìm ve vyprahlost pokoje
V patách mi veèer ti�í naøíkavá svìtla
Mé rty jsou rozpraskaná �ula
A spáry dal�í kávou plním
Pak rozevírám dveøe knihy
V ní� ze slov vyklíèily obrazy
Text takto pozmìnìný, náhle pravdivý
Tvùrci se vysmívá, i jeho bratøím;
Noøím se do nìj a kdesi ve mnì
Pohne se prapøedek velryby s pavouèíma oèima
Tak nepochopitelnì starý a jednoduchý
Prázdný trùn
(skladba ve skladbì; posmì�ný text rozmoèené knihy)
Èlovìk se vine k èistotì domnìlé
Jako se vine améba k sloupu dórskému
By jí byl páteøí;
Pak ve vidìní horeènatém
Zahlédne koøeny svých tu�eb
Rve páteø ven a boøí chrám
Plazí se v maelström, jen� toèí klikou
Koøit se tomu, kdo vládne �ezlem
Trùn je v�ak prázdný;
Na trùnì prázdném sedí �pína
Nelze ji odvanout, trùn je jí tvoøen
Lhostejný k tobì jak plody tvých sna�ení
Lhostejný k tobì jak bytí je k bytostem
Tyèí se nade v�ím, v hem�ení nehybný;
Na trùnì prázdném sedí �pína.
Shrbený procházím tìch listù kázání
Pùlnoc mne míjí na rychlých mracích;
Sytím se èajem z pøetì�ké zeminy
Øedím ho medem a mosazí promíchám;
Krkavci za oknem v popelu pùvodcù
A vloèkách kyselých nad domy krou�í
Zatímco hnízda jim vykrádá skøet
Zástupù klanìní s kouøem se prolíná
Chvíle pohrdá mateøskou hodinou
Ulice volají do koutù stínových;
Vichr mezi zdmi sílí
Vidím ji� zrakem ve�kerým
Nemohoucí jitro.
10. Elegie
Labyrint vlastního vìdomí
Kde brodím se smrdutou �luèí
Ve stopách mi èvachtá prokletí
Nahota hlouposti mysl srá�í
Nastoupil jsem na ten koráb
A rozlouèil se s pevnou zemí
V�ak z pøístavu nemo�né je vyplutí
Pøíboj bije a øetìzy poutají
Volám po kruté diktatuøe rozumu
Chci po�lapat ty svinské dithyramby
V�echna u�lechtilost na podlaze chlévù
Lùza svými hnáty elitu drtí
K u�ím doléhá jen pískot krysí
Bezedná nízkost tìch podlých du�í
Tisíce lebek jen ke kálení patøí
Miseo-Anthropos, okovy vìdomí
Mùj koráb nepru�nì na vlnách se chvìje
Lanoví praská, opory hnijí
Milosrdné opojení a chvilky nevìdomí
Iluzi pevné zemì evokují
Cáry rozervané vùle pleskají
Pleonasmus �vástù øádky teï �piní
Parnasos v hustých oblacích mizí
Jed kondenzuje na zrnech existence
11. Jádøinec staroby
Kdo si ústa plní plody sadù
A proklíná tìch plodù tuhá jádra
Které muèí jeho hltavost
Neví, �e jen pro nì �ila døeò
Vrásèité staré oblièeje
Jsou právì jako vyschlé plody
Bez vody se osamìle plou�í
Mezi rozmoèeným papírem
Nevìdí ji�, jak poskládat slova
Dýchají vzájemnì své nemoci
Z obvazù v dopoledních tramvajích
Kde mají výsadu sedu
Pamì� a zuby vykotlané
�ádné moudrosti se nedobrali
Ale pod záhyby mrtvé kù�e
Drobné jádro se pøevaluje
Z neèisté mlhy, nasáklé prachem
Z kovových pilin a nejmen�ích støepù
Které po léta vnikaly v póry
V �luknoucí tìlo, jádøinec staroby
Plni nevìdomosti a chladu
Procházeli ranními ulicemi
Kradli z popeláøních oltáøù
Ve stínu odvìkých továren
Kdy� zvedli zraky ke komínùm
Snad pocítili cosi jako údiv
Ten hrudku zavrtanou v hlenu
Obdaøil matným pøísvitem
Kdy� ti, kdo tak obcovali s prázdnem
Spánku se nav�dy, cele odevzdají
V ulici, jí� �li nejèastìji
Vyroste trs krásného plevele.
12. �edá jízda
V ulicích, ve kterých staroba páchne
Syrovì a mámivì
Potkávám jezdce v mraènech prachu
Mraènech, která víøí a jimi� jsou sami protkáni.
Na prahu zámìstí døevnatí stroje, zatajen je jejich dech
V podchodech a prùchodech, tvoøených plísní omítky a ozvìnou
V bahnì lesních, polních cest, tak plném koøenù a �eptaného ticha
Tam v�ude vidím ty �edé obrysy.
Kráèím po jejich stopách
A jako bych �el po spirále o nìkolika støedech;
Topím se v bolesti a pokrouceném mrazu pustých zákoutí
Ani� bych v sobì nacházel touhu chytati se stébel;
Zvíøata prchají nocí, nikoliv snad pøede mnou
Bez jakékoli prosby na rtech.
Kdy� projí�dí �edá jízda vyhaslými továrnami
Zaène v pecích znovu zpívat oheò;
Je to zvlá�tní píseò, nebo� plamen cítí
�e ji� není skuteèným
�e je pouhou vzpomínkou, odrazem, snem.
Jedou tryskem, v�ak zapouzdøena je v nich pomalost
Procítìná pomalost;
Místo nehtù mají
�luté listy bøíz
Jimi� v táhlých pohybech
Otvírají tìla kolemjdoucích
A v oèích tehdy mají pohled tìch, kdo hledají
Za hranicemi nadìje;
Pak v pøíbytcích, do nich� nebyli zváni
Stelou kolébky chvojím
Aby tyto pozdìji lépe hoøely.
Tak jako oni naslouchám zdem a letokruhùm
�eptají o vy�ivující zkáze:
Teprve ve zmaru v�e srùstá
Døevo - beton - dé��
Cihla - hlína - ocel
Teprve ve zmaru se schází;
Ka�dé místo �edou jízdou nav�tívené se rozechvìje
Nebo� si vzpomene, �e skrze nìj promlouvá mohutnost mìsta.
Pozoruji dùm, kterak se uèí hroutit se do sebe samého.
A hladká maska potmì�ilá, kterou si síla kdysi nasadila
Aby její tváø èelila bodavým dotekùm
Ta maska, je�, vìrna svému výrazu
Potají vrostla do masa
Stává se zvlá�tnì novou, krásnou krajinou
V ní� smutek nachází útoèi�tì.
Jejich kroky mne dovedly doprostøed asfaltové plánì
Poklekám u zkalené tùnì pota�ené suchým listím
Cítím tupé údery v lùnì mìsta
Hleï - na hladinì tanèí stín
vykácených alejí, rozmetaných domù a vyvrácených bran
Hleï - u� nikdy docela se nevyspím
mé snìní proplétá se s bezèasím v�edních poutí
Hleï - listopad ji� vykoval
z korun stromù èerné drápy;
nech� pøipnuty jsou mokrou travou k mým zápìstím!
Vysoko nade mnou nepozorovanì vlaje
Potrhaná zástava
Opìt potkávám ty jezdce
Jejich tváøe
Nikoli nepodobné mé;
Voda z tùnì chutná po de�ti
Oleji a zasmu�ilé válce
A v továrnách i zavøených a zmizelých
Stroje zuøivì pracují
A plamen se rozezpívá
Na jediný okam�ik;
Rány sílí, kdy� síla obdivuje svra�tìlé kmeny
Ve stinných zahradách;
Hledím na své dlanì
Zatímco �edá jízda jede oblohou.
13. Poslední komín
Nad pra�nou pustinou se cihla s cihlou snoubí do líbezných tvarù. Podzimní vítr naposledy objímá svojí du�í desetihran tmavì rudého tìla, jeho� svislý majestát panoval nad za�edlými budovami továren.
Byla chrámem práce, byla zahradou.
Èas plynul, naèe� nabyl odporných barev.
Ruce tìchto barev pak trhaly kusy vzne�ených zdìných a ocelových staveb. Poté, co oblak prachu usnul, paprsky zhouby pronikly pøes kontury zdìných skulptur a odpornou pronikavou dotìrností okusovaly jejich hrany, krátily jejich stíny a vysu�ovaly smutné strouhy kalné vody ve výmolech pamìti. Ni lidem ni ptákùm dnes neslou�í pomník za�lého èasu. Jak hrozící prst k nebi trèí poslední atribut staré továrny.
V�dy viditelnou nádherou bylo tìlo komínu. Ruce barev odkryly i nahotu kotlù, kterou po jejich èas skrývaly stìny. Z tìch �pinavých masívù lze i v jejich posledních chvílích èíst slova.
Slova, je� dìlníci v du�ích vyryta mìli.
Slova teï z onoho místa jak pára unikají.
KDO CÍLE SVÉ ZHMOTÒUJE
V POD KOTLEM TOPENÍ
A TOUHY SVÉ UPNE K HORKÉ VÝHNI
RUCE SVÉ NECH� ZOCELÍ SI TVRDOU PRACÍ
A PØIKLÁDÁ DO VLÍDNÉ TVÁØE PLAMENÙ
NECHODÍ V DOM NE� SMÌNA SKONÈÍ MU
A NEDÁVÁ SE K LENOCHÙM A ZHÝRALCÙM
DUCH SVÙJ NETOPÍ V ODPOÈINKU
PØIKLÁDEJ POMALU, V�AK NE PØÍLI� POMALU
BYS OKO PECE RUDÉ ZACHOVAL
BYS V�AK PALIVEM NEKRACHOVAL
BY TÌ PÁN PRÁCE V�DY V PØÍZNI CHOVAL
Slova jak pára se rozplývají.
Paprsky zhouby dokonèují dílo.
Jediné, co paprsky nevysu�í, jsou slzy v na�ich oèích.
V nich je skuteèný podzim.
|
|
