|
TROLLECH LYRICS
"V Rachotu Hromu" (2003)
1. Duj, vìtøe, duj
2. Bouøe nav�dy zuøí
3. V rachotu hromù
4. Národ ohnì, �eleza a pokladù
5. Kolobìh vod
6. Paganus
7. Vzácné setkání
8. V Kodském polesí
9. Znovu cítím pravdu
10. Ve stínu starých dubù
1. Duj, vìtøe, duj
Odnes vìtøe mysl mou do skal a lesù
Do dáli, kde zem se dotýká nebe
Tam, kde konèí hranice lidských svìtù
Za tmavé horizonty do lesní zemì
Odnes vìtøe mysl mou do zemì za kopci
Tam letité stromy pìjí písnì prastaré
Kde hvìzdy svítí jasnìji za noci
Tam skrze stromy mluví Bohové
Duj vìtøe, duj písnì této zemì
Duj vìtøe, duj na tisíce rohù
Duj vìtøe, duj a� navìky �umí les
Duj vìtøe, duj pro slávu stromù
Odnes vìtøe mysl mou ku starým branám
Kde v ka�dém kameni spí duch pøedkù
Tam, kde sokol vzhlí�í k nebeským vý�inám
V ka�dém stromì ukrytá tváø skøítkù
Odnes vìtøe mysl mou do øí�e Trollech
Duj na poèest mocných strá�cù
A� sly�et je na�ich zbraní øev
Ne� ulehnem po boku na�ich otcù
Duj vìtøe, duj písnì této zemì
Duj vìtøe, duj na tisíce rohù
Duj vìtøe, duj a� navìky �umí les
Duj vìtøe, duj pro slávu stromù
Odnes vìtøe tìlo mé nad �pice stromù
Mé oèi hoï na temnou noèní oblohu
Studené srdce mé daruj bohu hromù
Rudou krev jako zemì vìènou vláhu
Odnes vìtøe ducha mého do tmavých hvozdù
A� na vìky mohu vidìt hejna vran
A� na vìky mohu cítit vùni stromù
A� na vìky mohu vidìt hejna vran
2. Bouøe nav�dy zuøí
Bouøe nav�dy zuøí
V tìch nejchladnìj�ích snech
Kde vidím èerný mìsíc nad lesem
Bahnitá pláò mì vzývá
Pøívaly de��ù bez slitování
Chrlí na zem vláhu
V ukrutném duchu praskají skály
Kráèím vstøíc pøírodním �ivlùm
Hromové dunìní mi podrá�í krok
Jsem promoklý, promoklý na kost
Chladná a zamraèená je obloha
Zlovìstné vichøici nyní patøí svìt
Sláva vìtru!
Sláva mrakùm!
Sláva de�ti!
Sláva bouøi!
Trollech - Srdce Trollech
Èerná jsou mraèna nade mnou
Brodím se v ba�inách
Usínám v korunách
V�ak zuøící dé�� mne �ene dál
Padají ledové kroupy
Tøí�tí se o skály
Mrazí mì v zádech
Kdy� vidím �ít pøírodní skvosty
Dunící nitro lesních hlubin
Je �ivoucí du�í
Jsem spojen s pravdou stromù
Bouøe nav�dy zuøí
Sláva lesùm!
Sláva stromùm!
Trollech - Srdce Trollech
3. V rachotu hromù
Z nebe oheò padá
�havý popel z kovárny bohù
Èerný dým pohlcuje slunce,
Tak jako vlk ovci po�írá
Mraky èerné jako popel, øev draka v dáli zní
V záøi bleskù vidím svou budoucnost
Vítr skuèí v dolinách, to hejkalù je rej
Dìsivý dusot nebeských koní
Ohnìm i vodou mì bohové køtí
Ji� od kolébky mi v srdci hrom duní
�ivelní bìsové po obloze létají
Skrytý jsem pod støechou stromù
V mokrých lukách voda stojí
Vidím svou budoucnost v rachotu hromù
V rachotu hromù - píseò bo�ské kovárny
V rachotu hromù - dusot nebeských koní
V rachotu hromù - probouzí se duch pradávný
V rachotu hromù - hrom v mém srdci zní
Tì�ké mraky plují, toèí se nad vrchy
Jsem synem lesù, strá�ce Trollech
Zrozen jsem spojením nebe i zemì
Mocný bùh hromu dal mi dech
4. Národ ohnì, �eleza a pokladù
Plujeme ti�e,
kam, nikdo neví.
Z neznámé øí�e
zpíváme zpìvy.
Ze hlubin zemì, z tajemných skrý�í
tryskáme vzhùru v pùlnoèní ti�i.
Pøes strmé bøehy, kol skal a lesù
letíme prudce v divokém plesu.
Lesy se chvìjí
pod na�ím skokem.
V �íleném reji
letíme tokem.
V krajinì rovné, v klidu a míru
hltáme pìny divokých vírù.
Sonáty svojí andante hráme,
na vlnách svých je ukolébáme.
Dech �irých plání
vá�nì nám hasí.
Do vod se sklání
bohaté klasy.
V jezeru tichém �eptáme s bøehy.
Zjasnìné nebem, plny jsme nìhy.
Noci kdy� jasné lehnou si v kraji,
støíbrné hvìzdy s námi si hrají.
Touha v�ak stará
po dávné pý�e
v srdci nám hárá,
�ene nás vý�e.
Neznámé ruce v obì� nás berou,
pøitisknou k sobì na hruï svou �erou.
Mraèný na� koráb vichøice �enou,
ztemnìla pøída �edivou pìnou.
Letíme prudce
zvíøeným nebem,
sra�eny v pùtce
ohnivým høebem.
V rachotu hromù, skuhrání bouøí
padáme dolù ve mraèen kouøi.
V tisíci slzách støíkáme kolem,
znièeny pádem, zlomeny bolem.
�edivým hávem
skryje nás zemì.
V objetí tmavém
tiskne nás jemnì.
V pùlnocích �erých, ve tmavém koutku
èekáme dotek èarovných proutkù.
Èekání zvolna v spánek se mìní,
o taji sníme znovuzrození.
5. Kolobìh vod
Plujeme ti�e,
kam, nikdo neví.
Z neznámé øí�e
zpíváme zpìvy.
Ze hlubin zemì, z tajemných skrý�í
tryskáme vzhùru v pùlnoèní ti�i.
Pøes strmé bøehy, kol skal a lesù
letíme prudce v divokém plesu.
Lesy se chvìjí
pod na�ím skokem.
V �íleném reji
letíme tokem.
V krajinì rovné, v klidu a míru
hltáme pìny divokých vírù.
Sonáty svojí andante hráme,
na vlnách svých je ukolébáme.
Dech �irých plání
vá�nì nám hasí.
Do vod se sklání
bohaté klasy.
V jezeru tichém �eptáme s bøehy.
Zjasnìné nebem, plny jsme nìhy.
Noci kdy� jasné lehnou si v kraji,
støíbrné hvìzdy s námi si hrají.
Touha v�ak stará
po dávné pý�e
v srdci nám hárá,
�ene nás vý�e.
Neznámé ruce v obì� nás berou,
pøitisknou k sobì na hruï svou �erou.
Mraèný na� koráb vichøice �enou,
ztemnìla pøída �edivou pìnou.
Letíme prudce
zvíøeným nebem,
sra�eny v pùtce
ohnivým høebem.
V rachotu hromù, skuhrání bouøí
padáme dolù ve mraèen kouøi.
V tisíci slzách støíkáme kolem,
znièeny pádem, zlomeny bolem.
�edivým hávem
skryje nás zemì.
V objetí tmavém
tiskne nás jemnì.
V pùlnocích �erých, ve tmavém koutku
èekáme dotek èarovných proutkù.
Èekání zvolna v spánek se mìní,
o taji sníme znovuzrození.
6. Paganus
7. Vzácné setkání
Snìhová bouøe
Les pod Radyní
Mráz a zvìø
Noèní kroky
Mráz po tìle jde
Zrak ale neklamný
Mráz nade v�ím
Mlèí a pøec mluví
Zasnì�ený vrch
Propletená køoviska
V nesèetných kmenech
Spatøena tváø skøítka
Zmrzlé plánì
Ledový dech
Omrzlé kmeny
V�ak �ivot v nich
Ledový pøíkrov støe�í bohatství pod zemí skryté
Masivní útvar skalní, království to pradávné
Sníh a mráz, �ivel pravý, tajemství chladu hlídá
Úzký sráz potemìlý pøírodní píseò zpívá
Postava temná ve snìhu
Tak vzácné setkání
Pravda ve skalách od vìkù
Jen ta pøírodní
V ka�dém koutì lesa
Pod hradem Radyní
Skøítci sídlí od vìkù
Jsou vidìt ve stromech
Ledový pøíkrov støe�í bohatství pod zemí skryté
Masivní útvar skalní, království to pradávné
Sníh a mráz, �ivel pravý, tajemství chladu hlídá
Úzký sráz potemìlý pøírodní píseò zpívá
My�lenky jsou spjaté s lesem
I oni vìdí o nás
Støe�í s námi navìky
Brány øí�e Trollech
8. V Kodském polesí
Cítím velký den pøírody
Majestantný kraj plný
stromù, potokù a skal
Souèást øí�e Trollech -
Kodské polesí
Lesní scenérie
Nekonèící aleje
Hluboké rokliny
Køi��alové potoky
Za chladného rána zjara vcházím do kodského polesí
U� u bran cítím �ivot lesa i skrytých bytostí
Dobøe o nich vím a o to víc mì mrazí po tìle
Jen slabì prosvítá za kopci ranní slunce
Jako k zemi pøikovaný v stoje zírám na obzor
Obrov�tí jeleni kráèí po horizontu
Klaním se jejich kráse a zdravím lesní bohy
Poøád je vidím míhat se mezi køovisky
I já stojím na horizontu, hledím v nekoneèné lesy
Mám tu tolik pøátel, co více si pøát?
Jako bych létal, pln síly na dlouhé cesty
Je jich tu mnoho a v�echny krásné, lesní...
V údolí �umí potok, vrány krákají
Kráèím, kam mì vede síla magická
Tisíce lesních hymen mi zní myslí
Sic jsem pouhou náv�tìvou, cítím stíny domova
Ten strom, jen� mì volal...
Doknout se kùry, pohladit rukou
V pøepevném objetí hledím ku vìtvoví
Jako bych líbal �enu, nemohu teï odejít
Pùjdu dál po cestì, èeká mì pramen
Pøírodní píseò zpívá les a víla je se mnou
Prùzraèná voda chladí mé i její ruce
Tolik kypím láskou k lesu a k víle po mém boku
Tak rád bych zùstal, v�ak má cesta vede dál
Pøes pole zelenavé já musím jít
Konìpruské jeskynì budi� mùj pøí�tí cíl
Snad ne nadlouho se teï musím rozlouèit
Sídlo dávných keltù prý je tento kraj
Znovu cítím pravdu, nesmrtelný duch
Jistì se vrátím do tìch pravých hvozdù
Obejmout paní z lesa, vím, který je to strom
9. Znovu cítím pravdu
Mraky a vìtry nesou hlasy pravdy
Tisíce stromù v nitru mají sílu
Stín lesa - �ivot, tam prý�tí voda èistá
Vøelé jsou hlasy skøítkù, duch pøírody zpívá
Trollech je hudba z lesù a øek
Trollech je hrom nad bohem fale�ným
Trollech je symbol pravdy pøírody
Trollech je øí�e lesních bytostí
Koruny listnatých králù
�ijí v lese i v mých snech
Jezero ráno v mlze se skrývá
Znovu cítím tu pravdu
Bøehy vod chrání staré vrby
Stìny topolù vìtrem se vlní
Na øece labutì tesknì plují
Znovu cítím tu pravdu
Pøíroda je bohem jediným a není jiné pravdy
Jen její zákony øí�e Trollech uctívá
Dlouhé cesty do hvozdù hlubokých a zarostlých
Blí� být svým pøátelùm, ctít pravdu pøírody
Strom starý víc ne� èlovìk
Pøítelem nejpevnìj�ím
Rozumí i beze slov mì
V�echny vnitøní pocity
10. Ve stínu starých dubù
Pohleï, jak se drolí lidské království
Zvony bílých kostelù naposledy zní
Vì�e si zoufají, èas se mìní v prach
Vìènì ale �umí vítr v mocných korunách
Kde proudí míza èarovná
Tam moudrý poutník rozjímá
Ve stínu starých dubù, kde se køí�í cesty vlkù
Ve stínu starých dubù, tam sly�ím hymny lesù
Písnì o dávných bojích, o noci a o èistotì
Ve stínu starých dubù nepohasnou na�e ohnì
Pohleï, jak se ztrácí, co silným se být zdá
Vzácný kov náhrobkù v bouøi oprýská
Jejich py�né nápisy dé�� roznese
O pravé slávì zpívají si stromy po lese
Kosti pravých hrdinù
Pøikryje zlato podzimu
|
|
