|
TROLLECH LYRICS
"Synove Lesu" (2002)
1. V øíši Trollech
2. Øeka smete co jí patøí
3. Scel lem duib
4. Pod hradem Radyní
5. Èerný les - Èerný kov
6. Poustevník
7. Cesta bahnitá vede kroky mé
8. Skøet Duchmaus ze Støíbra
9. Oheò jara
1. V øíši Trollech
Potápím mysl do øíše Trollech
Podzimní ráno vítá chladný les
V zeleni života slavím temný úsvit
Stromù píseò zní v husté mlze
Skalní vítr duší pøírody
Zvìtralých kamenù království
Pramen života mezi paøezy
Lesní studánka vìèné bohatství
Ve spleti køovin vidím bohy døevìné
Otvírám oèi do zemì prosáklé
Kymácí se stromy kmeny vrzají
Tmavé listí padá ptáci zpívají
V údolí je zima dole v bažinách
Tam zarostlá je cesta v hustých køovinách
Mé kroky vedou do hlubin kde chladný je mech
Prodírám se houštinou cítím lesa dech
Vìèný lesní svìte!
V tobì jsem spatøil boha!
Ve stromech ve vodì
V zemi je tvá síla
Každý strom je mým bratrem
Každý tvor mým pøítelem
V listí spadlém lože mé
Mezi kmeny bohové
Jako koøen borovice v zemi se drží
Tak pevnì splývám já sám s ní
Není vìtší upøímnosti nežli v nitru stromù
Žádný sen se nerozplyne je-li skuteèný
Koøen je pevný drží se zemì
Jako mé pouto k øíši Trollech
Otevøenou myslí plují lidé i skøítci
Patøíme lesùm a všem jejich dnùm
2. Øeka smete co jí patøí
Za jarní doby snìhy tají
Masy vody øeku plní
Bouøí se živel pøírodní
Hladina stoupá výš a výš
Zchátralá stavba poblíž bøehu
Dlouho si øíkám: "není to pravé"
Kamenná kaple s Pannou Marií
Modlí se pod ní jen bláznivé paní
Tolik stoupá voda, až do kaple vtéká
Pohled staré sochy stejnì bezduchý
Pøíroda se zlobí, láme se køíž
Propadlou kapli voda odnáší
Blázni truchlí, strach mají z øeky
Však pøírodní síla pravým je bohem
Krev našich pøedkù a otevøené oèi
Køesťanství pryè, jaro pøichází
3. Scel lem duib
Slyš mou píseò -
v lesní tíseò,
zimou snìží,
léto bìží.
Vìtry zvoní,
dny se kloní,
Slunce klesá,
pøíboj plesá.
Vøesy rudé,
rovno v mlžné
s tklivou písní
divých husí.
V zimních nocích,
køídlech ptaèích,
chladná tíseò -
moje píseò.
4. Pod hradem Radyní
Toulám se v lesích
Pod hradem Radyní
Tající sníh vidím
Vsakuje se do zemì
Vìèná zeleò smrkù
Tmavne v šedi soumraku
Mé kroky vedou do kopce
Po spleti starých koøenù
Cítím blízkost skøítkù
Jsem tady pro nì
Oni ví co potøebuji
Když schvátí mì zlá nemoc
Už jsem blízko cíli
Radynì na obzoru
Nic mi v lese nechybí
Za noci u hradu
Deštìm skrápìn po cestì
Temným lesem procházím
Nasáklá zemì vodou
Vane vlahý vítr
5. Èerný les - Èerný kov
Stojím u jezera na bøehu mezi vrbami
Sleduji labutì, tesknì táhnou oblohou
Mraky visí nehybnì
Den bez slunce konèí
Pokraèuji v pochodu
Vidím obrys lesa
Na krajích ještì leží sníh, taje do rozorané pùdy
Les majestátnì temný pohlcen hlubinou èernou
Prodírám se køovinami pùvodního pralesa
Duby mechem porostlé, vrány brázdí nebesa
Voda hasí oheò, ale nezhasí
Oheò pálí døevo, ale nespálí
Døevo roste z vody až nad skály
Trollech slaví zemi a dávné doby
Cesta èerným lesem zemí, vodou za bouøe
Stoupám výš na skálu, na horu z buližníku
Trpaslièí stezkou, mechem, hlínou, v mlze
Kroky listím vést deštìm každou nocí
Barvy zemì potemìlé do propasti splývají
Trpaslíci do své sluje pod skalní pøíkrov spìchají
Držím v duši koøen pod erbem s velkým T
V øíši temných skøítkù, v hlubokých hvozdech
Voda hasí oheò, ale nezhasí
Oheò pálí døevo, ale nespálí
Døevo roste z vody až nad skály
Trollech slaví zemi a dávné doby
Staré pevné zákony - pùvodní duch pøírody
Bez špíny kristovy navracíme na zemi
Navršené valy kamenù
Pomník stateèných lovcù
Lidé se vrací do lesù
Kamenných vesnic a kopcù
Na skalách pod Radyní cítím obrovskou sílu
Spojení lesa a èerného kovu
6. Poustevník
Rubáš mrazu obchází krajinu
Vkrádá se do hloubky lesa
První zmrazí spadané listí podzimu
Dál mezi stromy pokraèuje jeho cesta
Les svažuje se stále víc do hloubky
Bezedný jako trychtýø
Pomalu kráèím opadanou alejí
Zbídaèený, opuštìný rytíø
Jeho knihy jsou kùra starých stromù
Dennì obchází kolem nastražených pastí
Mnohokrát je jeho bledá pleť
Zbarvena rudou krví
Ale skryta pod chomáèi vlasù a vousù - poustevník
Tlusté stromy, podmáèené koøeny
Mezi køovinami vidím chatrè
Prolámaná okna, komín zboøený
Pøesto obydlená poustevníkem
Mlèky sedí, nechává do sebe vstoupit mráz
Vùbec nic nevnímá
Pustý, jak vìtrem ošlehaný sráz
Náhle však Krista proklíná:
"Ta bestie už zcela strhla lid
Odvráceni od pøírody, odvrhli vláènost
Už navždy ztratili cit
Šum stromù, deštì, vnímat pøírodu"
Popadne náhle kus masa
Sušené maso lesní zvìøe trhá zubama
Zahalen do pøírodních cárù
Vdechuje vítr, rubáš mrazu
7. Cesta bahnitá vede kroky mé
Prší a bahnitá cesta vede kroky mé
Do vysokých skal, tam ku starým dolùm
Kráèím pozdravit nejstarší z rodù
Tam planou ohnì v hlubokých štolách
Má duše zahalena jest dýmem zapomìní
S posvátnou úctou vcházím do síní pod zemí
Prší a bahnitá cesta vede kroky mé
Do mlžných kopcù mezi stromy prastaré
Na kmenech znamení velké lesní øíše
Zelené království kapradí a mechu
Má duše zahalena jest dýmem zapomìní
S posvátnou úctou vcházím do øíše lesní
Prší a bahnitá cesta vede kroky mé
K øeèištím velkých øek, potokùm i pramenùm
Závoje vodních víl tancují na vlnách
Modré jezero skrývá jejich tajemství
Má duše zahalena jest dýmem zapomìní
S posvátnou úctou vcházím do svìta vodních víl
8. Skøet Duchmaus ze Støíbra
V podzemí v kopcích zarostlých
Kamenné poklady patøí zemi
Skøet Duchmaus støežil hory bohatství
Lidé kopou do skály, kámen chtìjí
Skøet Duchmaus ze Støíbra
Schovával horníkùm náøadí
Skøet Duchmaus ze Støíbra
Zjeví se v dolu a zmizí
Skøet Duchmaus ze Støíbra
Království zemì støeží
Skøet Duchmaus ze Støíbra
Sídlo má v provlhlém podzemí
On je rozhoøèen, však svoluje
Horníci jdou do hlubin hory
Doufá skøet, že se èasem nasytí a odejdou
Jinak je bude muset na vìky strašit
Lidé chtìjí víc a víc to, co jim nepatøí
Mìsto Støíbro se rozrùstá, hradby se zpevòují
Postava nízká v dolu se zjevuje
Horníci každého dne spatøují jeho stín
9. Oheò jara
Slunce spí za obzorem
Noèní vítr ševelí v korunách
Stromy sní, zem pokrytá mrazem
Jasná noc, kopce jak ve snách
Oheò tiše praská do noci jasné
Noèní chlad proniká do noci jasné
Zmrzlý mìsíc krajinì vládne
Jinovatka na keøích, chladný vítr hor
Povstaò ohni a rozehøej zem
Jsi zlatého slunce paprskem
Tvá síla proudí v žilách zemì
Povstaò, ať Vesna vstoupí mezi nás
Mohutná síla tvého dechu øítí se lesní dálavou
Probouzí ducha spící matky
Tvùj plamen se rozléhá v okolí
Tvá náruè objímá bohy ve svatoborech
Probuï semena našich rodù
Povstaò, ať Veles vstoupí mezi nás
Tvé silné paže rozbíjí zmrzlou zem
Ohni života, jenž proudíš v nás
Probuï jaro, probuï semeno
Probuï matku a její lùno
Nezhyne náš starý rod
|
|
