|
SVARDENVYRD LYRICS
"Zmrzlé Plameny Nenávisti" (2003 Demo)
1. Prosba k Bohùm Lesa
2. Zmrzlé Plameny Nenávisti
3. Prokletý Strá�ce Vìèných Bran
4. Návrat Ducha Dávných Dob
5. Úsvit u Bran Bratrù
6. Vlèí Píseò Stínu
1. Prosba k Bohùm Lesa
2. Zmrzlé Plameny Nenávisti
Du�e tvá trpí ovládaná bolestí
tìlo tvé pohltil nenasytný pøízrak l�i
vìèný stín zahalil mysl tvou
Morana tì vítá ve svém panství
pokoøen vládou
køes�anské �píny
pohøbený v zemi
utichl ji� jeho hlas
nikdo v�ak nedokázal umlèet
srdce volající po pomstì
v plamenech vìèného mrazu
shoøí tìla svatých krys
v popel a prach promìní se sídlo l�i
pochodeò nenávisti plá v na�ich srdcích
plamen jest symbolem budoucnosti
ledový oheò osvobození
3. Prokletý Strá�ce Vìèných Bran
Na hradbì vìkù stojí� tak sám
a pohled tvùj na zem se navrací
královna smrt je� zas vládne nám
dívá se jak z tìla krys krev se vytrácí
mlhavá iluze �ivot se nazývá
jak plamene stín a temnoty záø
zástupy oddaných za smrt zas dìkují
krysy jen� ztratily dávno svou tváø
a ve snu zakletý trpí� tu dál
bolest co mysl tvou pohltí
o kù�i spálenou mrazem ses bál
jak �ivý kámen teï svìdkem jsi staletí
nìkterým lehké se odejít zdá
krev jako symbol cesty zpátky
øada slepých je nekoneèná
v náruèi smrti staré své matky
4. Návrat Ducha Dávných Dob
Zamy�lený nad smyslem existence rasy lidské
schoulený jsem mezi kmeny nesmrtelných králù
nenacházím dùvod �ádný v bytí plémì tìch
co odvrhli svobodu a sprosté l�i teï vìøí
tiché a klidné království silných kmenù
útìchu svou nacházím mezi svými bratry
v nitru mém je du�e zranìná
je� krvácí za zloèiny svatých lháøù
dost u� bylo trýznìní pod nadvládou køí�e
dost u� bylo pokory pøed bo�ími syny
duch doby prastaré a� na zem navrátí se
nech� oveèky Kristovy zaplatí za své èiny
5. Úsvit u Bran Bratrù
Po stopách lesních tvorù
provází mì chladný stín
oèi mé vidí úsvit
u bran bratrù mých
hrdì kráèím za svìtlem
je� mì vede do hlouby zemì
sláva èisté pøírodní síle
sláva matce a jejím dnùm
sláva, sláva
6. Vlèí Píseò Stínu
Ji� brzy se obzor zahalí tmou
a paprsky slunce ztratí svou moc
hladový na smrt se vydává lovit
kdy� svoje dìti zas probudí noc
hrdì se prochází krajinou
prokletý svìtlem ji� nenajde klid
pøímo vstøíc osudu s touhou a pýchou
bez krve horké ji� nemù�e �ít
krutost a síla je prastarým pudem
silný pán prochází krajem svým
dne�ní noc je zemì posedlá strachem
a tìla vlèí dál halí stín
|
|
