|
SVARDENVYRD LYRICS
"Obyèej Slunovratu" (2005)
1. Jarní Probuzení
2. Letní �ár
3. �alozpìv Podzimu
4. Mrazivý Polibek Paní Zimy
1. Jarní Probuzení
(text: Einskaldir)
Dusivá síla snìhové ruky slábne,
paprsky slunce na zem dýchají.
Jak vìènost zdálo se to období chladné,
svìtlo a teplo v�e hýèkají...
Potoka pramen sílí,
vítr se prohání krajinou,
prastarý les ji� nebude bílý,
Zima odplula s Moranou...
Hejna ptákù se vrací domù,
jejich køídla les pøikryla,
hnízdy obsypou koruny stromù,
by zde dal�í rok pro�ila...
Na tváøe dýchá mi chladivý vánek,
se stébly trávy si bude hrát,
zvíøatùm ukonèil i zimní spánek,
s pøíchodem Jara zaèíná slunce høát...
2. Letní �ár
(text: Einskaldir)
Sluneèním �árem zemì je sou�ená,
voda v potoce pøed zraky mizí,
nìkterým poutníkùm smrt je souzená
na vìky budou trýznìni �ízní...
Zlatý kotouè roz�havil kameny,
jeho záø rozsévá zhoubu,
na suchých lukách �lehají plameny,
vichr jest vùlí bo�ího soudu...
Za kopci nad lesem mraèna se zjevila,
nebem se nese hromu dunìní,
voda z nebes zemi vzkøísila,
mocní bohové dali nám znamení...
Naposled blesk k zemi sjede!
Naposled hrom ticho prolomí!
Naposled dé�� s ohnìm bitvu svede!
Naposled nás bouøka ohromí!
3. �alozpìv Podzimu
(text: Einskaldir)
Není to dávno co hvìzdy z nebe padaly.
Jedna za druhou se míhaly a slunce sláblo,
zezlátlo a vzduch je plný pavuèin.
Chladný vítr se zvedá a na kraj padá stín...
Tesknivá �edá mraèna oblohu zakryla,
ka�dá chmura jakoby stokrát tí�ila.
A ze zlatých barev jenom �eï,
v�e usíná a zmírá, jen pohleï...
V�ude jen smutek a ponurá mlha,
nad blaty opar �edavý.
Ve zmìti my�lenek tì�ko se hledá,
mne u� dál hledat nebaví.
Ve zmìti my�lenek tì�ko se hledá
a na trùn nálady smutek usedá...
4. Mrazivý Polibek Paní Zimy
(text: Einskaldir)
Zas je tu zimní slunovrat
a v�ude snìhu dosti.
Mráz poèal krutì kralovat,
zima a chlad a� pra�tí kosti...
Poryvy vìtru smetají sníh
a odhalují lidská tìla.
To není vítr, to její smích,
jak chladná jsi a krásná celá...
První sníh napadl,
dávno ji� tomu.
Èekám a� pøijde� sem,
do mého domu.
Celý rok èekám Tì,
zoufám si dost.
Pøijï, paní, ke mnì blí�,
cítím tvou zlost
Na èerné obloze bez mrakù,
tisíce chladných svìtel záøí.
Nemohu dospat pøí�tího soumraku,
a� znovu oèi mé Tì spatøí...
U� cítím dech Tvùj,
zahalen pøikrývkou snìhu.
Pojï blí�, na prahu nestùj,
èekám Tvou ledovou nìhu...
Ne!Nechci a nesmím spát.
Víèka mi tì�knou pod tíhou viny.
O Tobì, paní má, nechám si zdát.
Usínám v objetí paní Zimy...
|
|
