|
SVARDENVYRD LYRICS
"Obyèej Slunovratu" (2005)
1. Jarní Probuzení
2. Letní Žár
3. Žalozpìv Podzimu
4. Mrazivý Polibek Paní Zimy
1. Jarní Probuzení
(text: Einskaldir)
Dusivá síla snìhové ruky slábne,
paprsky slunce na zem dýchají.
Jak vìènost zdálo se to období chladné,
svìtlo a teplo vše hýèkají...
Potoka pramen sílí,
vítr se prohání krajinou,
prastarý les již nebude bílý,
Zima odplula s Moranou...
Hejna ptákù se vrací domù,
jejich køídla les pøikryla,
hnízdy obsypou koruny stromù,
by zde další rok prožila...
Na tváøe dýchá mi chladivý vánek,
se stébly trávy si bude hrát,
zvíøatùm ukonèil i zimní spánek,
s pøíchodem Jara zaèíná slunce høát...
2. Letní Žár
(text: Einskaldir)
Sluneèním žárem zemì je soužená,
voda v potoce pøed zraky mizí,
nìkterým poutníkùm smrt je souzená
na vìky budou trýznìni žízní...
Zlatý kotouè rozžhavil kameny,
jeho záø rozsévá zhoubu,
na suchých lukách šlehají plameny,
vichr jest vùlí božího soudu...
Za kopci nad lesem mraèna se zjevila,
nebem se nese hromu dunìní,
voda z nebes zemi vzkøísila,
mocní bohové dali nám znamení...
Naposled blesk k zemi sjede!
Naposled hrom ticho prolomí!
Naposled déšť s ohnìm bitvu svede!
Naposled nás bouøka ohromí!
3. Žalozpìv Podzimu
(text: Einskaldir)
Není to dávno co hvìzdy z nebe padaly.
Jedna za druhou se míhaly a slunce sláblo,
zezlátlo a vzduch je plný pavuèin.
Chladný vítr se zvedá a na kraj padá stín...
Tesknivá šedá mraèna oblohu zakryla,
každá chmura jakoby stokrát tížila.
A ze zlatých barev jenom šeï,
vše usíná a zmírá, jen pohleï...
Všude jen smutek a ponurá mlha,
nad blaty opar šedavý.
Ve zmìti myšlenek tìžko se hledá,
mne už dál hledat nebaví.
Ve zmìti myšlenek tìžko se hledá
a na trùn nálady smutek usedá...
4. Mrazivý Polibek Paní Zimy
(text: Einskaldir)
Zas je tu zimní slunovrat
a všude snìhu dosti.
Mráz poèal krutì kralovat,
zima a chlad až praští kosti...
Poryvy vìtru smetají sníh
a odhalují lidská tìla.
To není vítr, to její smích,
jak chladná jsi a krásná celá...
První sníh napadl,
dávno již tomu.
Èekám až pøijdeš sem,
do mého domu.
Celý rok èekám Tì,
zoufám si dost.
Pøijï, paní, ke mnì blíž,
cítím tvou zlost
Na èerné obloze bez mrakù,
tisíce chladných svìtel záøí.
Nemohu dospat pøíštího soumraku,
až znovu oèi mé Tì spatøí...
Už cítím dech Tvùj,
zahalen pøikrývkou snìhu.
Pojï blíž, na prahu nestùj,
èekám Tvou ledovou nìhu...
Ne!Nechci a nesmím spát.
Víèka mi tìžknou pod tíhou viny.
O Tobì, paní má, nechám si zdát.
Usínám v objetí paní Zimy...
|
|
