|
PORT ROYAL LYRICS
"Tváø" (2003)
1. Enola Gay
2. Mistr Jan
3. Stres
4. Nevím jak dál
5. Stará legenda
6. Øád
7. "68"
8. Lidé stínu
9. Spoleènost smutku
10. Tváø
1. Enola Gay
ENOLA GAY
Tì�ká vùnì zahrad
kolem mìsto tvý
Ulice, co prázdnem køièí
oèi nevidí
Noci znaven kráèí� domù
dìti dávno spí
Ublí�il jsi, neví� komu
smrt u� hladoví
Ref.
Enola Gay, Enola Gay
Ruka zítøka jméno pí�e
jméno matky tìch
Tohle jméno suknem èerným
zakrylo stíny hvìzd
Statisíce hrdel køièí
palec tiskne spou��
Ti co nevìøili breèí
co zbylo, jen pou��
Ref.
Enola Gay, Enola Gay,
Enola Gay, Enola Gay
Ref
Enola Gay, Enola Gay,
Enola Gay, u� tì vítá
Enola Gay, u� tì má
Enola Gay, zase svítá
Enola Gay
2. Mistr Jan
MISTR JAN
Rudej je kardinálùv plá��
jako krev co vytéká mu z ran
Kostnice bránu otvírá
koncil je krvelaèná saò
Ze svýho vìzení vidí pøes møí�e
staví tu hranici, staví pro kacíøe
Peèe� co èas mu mìla dát
rozdrtí hejno tupejch hlav
Ten, kdo jim v cestì bude stát
zabít ho to je jejich mrav
Na �títu znamení krvácí
chtìli by ruce mít èistý a nezvrací
Ref.
Mistr Jan pøichází odìn v bílém hávu
Mistr Jan s pravdou svou nebude pít dneska z grálu
Mistr Jan zaplatil krví vykoupení
Mistr Jan nezradil svou malou zemi
Roznesou popel do v�ech stran
a svìtská pýcha pelichá
Tisíce dal�ích kacíøù
vstanou ve jménu kalicha
S písní jdou na rtech, co do �il �ene strach
Z odvahy køi�áckejch pánù zbyl jen prach
Ref.
Mistr Jan pøichází odìn v bílém hávu
Mistr Jan s pravdou svou nebude pít dneska z grálu
Mistr Jan zaplatil krví vykoupení
Mistr Jan nezradil svou malou zemi
3. Stres
STRES
Práce a stres
Prachy a le�
Lidi co l�ou
nepomù�ou
Protivný jsou
ty lidi co l�ou
Neumìj snít
ba ani �ít
�e tu zùstat má�
na to lék nezná�
Tak se zeptej sebe sám
co na to povídá�
Ref.
Dnes u� tu �anci mám
a u� jí neprodám
Nakopnu harlej
sbohem ti dám
Kam zase jde�
a kdy pøijde�
kdo ti to dal
a co ti vzal
do kola kolem
kdy� to tak vemem
Sám sebe se ptám
co tu je�tì dìlám
�e tu zùstat má�
na to lék nezná�
Tak se zeptej sebe sám
co na to povídá�
Ref.
Dnes u� tu �anci mám
a u� jí neprodám
Nakopnu harlej
sbohem ti dám
4. Nevím jak dál
NEVÍM, JAK DÁL
Nevím, co øeka nese tmou
nevím, co se honí hlavou tvou
Nevím, co mi slova uná�í
nevím, co mi zítøek pøiná�í
Bojím, já se bojím utíkám
Nevím, proè tvý slova nevnímám
Bylo toho dost, co si chtìla mít
Bylo toho dost a teï nejde otevøít
Jednou odpustí�, kudy já chtìl jít
Jednou odpustí� tolik �patných dní
Ref.
Nevím, jak dál
Nevím, co bude dál
Nevím, co ti øeknu, a� tì potkám
Nevím, proè se lidi neshodnou
nevím, co je tou pøíèinou
Tu�ím, kde se pravda ukrývá
nevím, jestli mám jí poznat já
Bojím, já se bojím utíkám
Nevím, proè tvý slova nevnímám
Bylo toho dost, co si mohla mít
Bylo toho dost a já nechtìl odejít
Jednou odpustí�, kudy já chtìl jít
nechat za sebou tolik �patných dní
Ref.
Nevím, jak dál
Nevím, co bude dál
Nevím, co ti øeknu, a� tì potkám
Nevím jak ti øíct, �e to byla hra
Nevím jak ti øíct, �e �patnì dopadla
Nevím jak ti øíct, nevím jak ti øíct
kudy já chtìl jít
Ref.
Nevím, jak dál
Nevím, co bude dál
Nevím, co ti øeknu, a� tì potkám
5. Stará legenda
STARÁ LEGENDA
Kola se roztáèí
loukotì protnou záø
Proè má� zlý tu�ení
�e kouká� smrti v tváø
Vozka se naklání
ta postava nemá tvar
A kytka na klopì
se ti v prach rozpadá
Ruce se sepnou
nad hlavou èerný køí�
A oèi k nebesùm
obrací� v nadìjích
Oblohu zalila
ta èerná znamení
Kdo nám teï pomù�e
kdo nás teï ochrání
Ref.
Ten vùz u� zase jede k nám
Já ho znám i ty ho dobøe zná�
Dej pozor, kdo k tobì promlouvá
Bùh èi Ïábel, Ïábel sám
Kola se toèí dál
vesnice v plamenech
Mìsta se rozpadaj
horký je ïáblùv dech
Mrazivý vítr
zaèíná znovu vát
A stará legenda
dostává novou tváø
Ref.
Ten vùz u� zase jede k nám
Já ho znám i ty ho dobøe zná�
Dej pozor, kdo k tobì promlouvá
Bùh èi Ïábel, Ïábel sám
6. Øád
ØÁD
Já jsem ten hodnej pastýø, co v�echny má tak rád
Nikomu neublí�ím, nikomu nezkøivím vlas
Lásku dám, víru, dám ti, co chce�, víc, já v�echno mám
Nikomu neublí�ím, nikomu nezkøivím vlas
Jen�e já jsem vlk a ostrý zuby taky mám
a to pozná� hned, jak zaseknu první dráp
Jen co ho do tebe seknu a svobodu ti seberu
seberu ti tvùj majetek, do hlavy ti nav�dy vlezu
Jak tì jednou chytím, tak tì nikdy u� nepustím
Chvíli já ti budu lhát, chvíli se ti budu smát
o tebe bojovat a tvou du�i spalovat dál
Ref.
Øád milovat, ty musí�
Øád to je øád
Øád, ten se nesmí zradit
Øád to je øád, jo to je øád
Já jsem jen hodnej èlovìk, co svou du�i má tak rád
Pìknì ji opatruji a høíchùm se vyhejbám
Lásku dám, víru dávám, v�em lidem já pomáhám
S tebou se nedohodnem, s tebou není o co stát
Jen�e já jsem vlk a ostrý zuby taky mám
a to pozná� hned, jak zaseknu první dráp
Jen co ho do tebe seknu a svobodu ti seberu
seberu ti tvùj majetek, do hlavy ti nav�dy vlezu
Jak tì jednou chytím, tak tì nikdy u� nepustím
Chvíli já ti budu lhát, chvíli se ti budu smát
o tebe bojovat a tvou du�i spalovat dál
Ref.
Øád milovat, ty musí�
Øád to je øád
Øád, ten se nesmí zradit
Øád to je øád, jo to je øád
7. "68"
68
Úsmìv víly drtí ti kosti
co se dìje, marnì se ptá�
Ten, kdo vèera vínem tì hostil
postavil teï k tvým dveøím strá�
Lidé strachy dávno jsou nìmí
dla�ba praská pod tíhou kol
Bez ptaní jim �ivoty zmìní
to co pøi�lo je rudej mor
Ref.
Promítá� si �ivot zpìt a jako tenkrát mìsíc zapadá
Nad zemí spálenou slova strachu nìkdo rozkládá
Osleplí mu�i jdou zase krví pokøtít svojí zbraò
Nechoï dál, jo nechoï dál, a to málo co má� to si braò
Úsmìv víly drtí ti kosti
v�e je jasný, tak proè se ptá�
Konec léta, nezvaný hosti
a hvìzdy s pruhy støídají strá�
Ref.
Promítá� si �ivot zpìt a jako tenkrát mìsíc zapadá
Nad zemí spálenou slova strachu nìkdo rozkládá
Osleplí mu�i jdou zase krví pokøtít svojí zbraò
Nechoï dál, jo nechoï dál, a to málo co má� to si braò
8. Lidé stínu
LIDÉ STÍNù
Z rudého svitu, z hromù, bouøí, de��ù, mlhy
my první národ byl
Vykroèil vzhùru, cestou trnitou a tì�kou
k vrcholu, k vítìzství
A nevìdomky získali jsme pro nás slávu
staletou povìst, co vypráví
A nìmá minulost pøitom byla v právu
vstali jsme z kalu, z nìho� vznikl svìt
Ref
Cesta nás stále vedla pøes zemì neznámé
po moøích tajemných my pluli dál
Osudem hnané lidské sémì èasem nezkrotí�
hledat na�i zemi snù, to byl ná� cíl
Kouø dávných ohòù, zmizel kamsi za obzorem
my byli první svìta sloup
Po na�ich tìlech stoupal národ za národem
a srá�eli nás ní� a hloub
Dnes jenom vítr zpívá o stvoøení rodu
který první z temnoty vstal
O prvním rodu, který ve svém zatracení doby
posledním se stal
Ref
Cesta nás stále vedla pøes zemì neznámé
po moøích tajemných my pluli dál
Osudem hnané lidské sémì èasem nezkrotí�
hledat na�i zemi snù, to byl ná� cíl
9. Spoleènost smutku
SPOLEÈNOST SMUTKU
Ráno se mlhy zvednou
kdekdo má hlavu tì�kou
z domù se stíny potácí
Vo holích v huber�ácích
z dùchodù, �e prej zvrací
a svìt, �e kdysi jinej byl
Ref.
Tak bì�te domù, na vás tu nikdo neèeká
Èas pro vás zùstal nav�dy stát
Senilní staøec se psem
ten, co �el právì kolem
nevím, proè na nás sprostej byl
Snad cigareta v puse
mo�ná, �e mìl jsem úèes
co se mu zrovna nelíbil
Ref.
Tak bì�te domù, na vás tu nikdo neèeká
Èas pro vás zùstal nav�dy stát
Jen jedno tady po vás pøece zùstává
smrad a v du�i velkej chlad
Svìt se v�ema se toèí
pro vás u� cesta konèí
a pro nás zase zaèíná
Vemte si rady, story
nemáme zájem, sorry
ta øeka je moc divoká
Ref.
Tak bì�te domù, na vás tu nikdo neèeká
Èas pro vás zùstal nav�dy stát
Jen jedno tady po vás pøece zùstává
smrad a v du�i velkej chlad
10. Tváø
|
|
