|
NIENOR LYRICS
"Bezejmenný" (2007 Demo)
1. Ïáblova smlouva
2. Smuteèní prùvod
3. Poslední obìt
4. Bezejmenný
5. Slova proroka
1. Ïáblova smlouva
Zkoumal svitky starodávné sepsané pøed staletím
Temná síla skrz nì vládne, je� v�e dobré pohltí.
Po vìdìní zaèal ba�it, nesmrtelný býti chtìl
Laènou mocí �ízeò svla�it, tímto snem se opíjel.
Srdce v kámen ztvrdlo mu a jeho du�e zèernala.
Cizí vùle jeho mysl natrvalo spoutala.
Pro vìènost �ivot bral, pro svou moc se ïáblu zaprodal.
Uzavøenou smlouvu mìl, krví obìtí se opíjel.
Kam pøi�el tam vnesl strach, pozor v�ichni, jde sem vrah.
V oèích obraz �ílenství, chodí mìstem èerný stín.
Vlasy bílé jako sníh, oèi v barvách ledových.
Po èase v�ak zaèal chápat, �e pøichází noci stín.
�e svùj �ivot nezachrání, tak du�i.
Na kolenou zaèal prosit
Jeho du�i nechce spasit nic.
Na pláè u� je pøíli� pozdì, vzpomeò si na nevinné
Postav se té stra�né hrozbì neb tì peklo nemine.
Smrt se blí�í, strach se plí�í, v hlavì sly�í� køik a pláè.
Ïáblu du�i zaprodanou vyplatil bys, není zaè.
Moc a sílu má�, dál se schovává�.
�ít ukrytý to� tvùj osud, nav�dy bude� �ít jak dosud sám.
Pryè je �al i smích, být jen neteèný.
nikdy nenalezne� klidu dávno nejsi dík touze svùj pán.
Jsi u� nav�dy sám, sám a rozlámán.
Ví�, �e nemá cenu prosit, tvou du�i u� nechce spasit NIC!
2. Smuteèní prùvod
Promítá� si v my�lenkách jaký to mù�e být
Kdy� du�e tìlo opou�tí a nenalézá klid
Bolest u� dávno necítí� konec je na dosah
Sna�í� se do tmy zakøièet nikdo tì nesly�í
Tvá aura ji� se rozpadla tìlo nic nechrání
Bojuje� se zbytkem sil s pøízrakem, co tì ve snu pokoøil
Na márách u� tì odná�í zní zpìvy umrlèí
Dlouhý prùvod smuteèní co slzy neroní
Smìjou se tvýmu osudu jak skøeti z podzemí
Ty postavy u� dávno zná� ze snù nejhor�ích
Tanèí nad tvou rakví èernou v orgiích se ukájí
Ostatky jsou rozmetány èervi hodují
�ílenej smích do u�í zní na slavnosti pohøební
Tìlo co je zneuctìný nenalezne klid.
Tanèí nad tvou rakví èernou
V orgiích se ukájí
�ílenej smích do u�í zní
Na slavnosti pohøební.
Bojuje� se zbytkem sil s pøízrakem, co tì ve snu pokoøil.
3. Poslední obìt
Slunce rudne, noc se blí�í
Bùh ze svého trùnu shlí�í
na ta malá lidská stáda
jak ïábel své plány spøádá
Rozfouká vítr, rozbije domy
vylije øeky, podpálí stromy
krve dívek napije se
tu bolest zem neunese
Tma pokrývá celou zem (není nic)
Svìt pláèem je naplnìn (jeho líc)
Hledej, hledej, hledej òákou skrý�
Strach zalézá ti a� pod krunýø
Pláè mísí se se smíchem (prchej dál)
Smrt bude tím prorokem (�ít je �al)
Zemøe�, zemøe�, zemøe�, zemøe� sám
V�echna víra byla jenom klam
Kdy� vzdal ses svých nadìjí, uvidìls záøi
Z tvých oèí skanula slza po tváøi
V�ak zrakem byls oklamán a smyslù zbaven
Pøed tebou zahoøel pekelný plamen
Krev vytéká ze tvých �il (pìknì kleè)
Sám zbyteènì øve� z plných sil (jen si jeè)
Pít vodu, pít, chtìl bys snad
V ní se v�ak skrývá had
Ráj nav�dy je zapuzen (kde je klíè)
Pryè zmizel ten sladký sen (v�e je pryè)
V tvé du�i zbyl jenom kal
Strach nadìji rozlámal
Had se plí�í, plán ti køí�í tak bì�!
Svítání se v dálce zajiskøí
Ohlédni se za svou bolestí
Není nic za co by ses mìl bít
Jenom vlastní krev tu neprolít
Den u� mizí a ty bì�í� pryè,
Soumrak blí�í se, jak smrtonosný biè
Poslední chvíle kdy se� je�tì �iv
Nikdy nebude nic jako døív.
Slunce rudne, noc se blí�í
Bùh ze svého trùnu shlí�í
Na zemi jen� pálí �al
Satan zkázu dokonal
Rozfoukal vítr, rozbil domy
Vylil øeky podpálil stromy
Krví dívek se napojil
Zamìøil poslední cíl
Otoè se a pojï blí�, jsi poslední z obìtí!
4. Bezejmenný
Pùlnoc temná se krade ti�e
Èerné roucho noci svìtlo zakrývá
Na náhrobní kámen záø mìsíce pí�e
A zem chladná v køeèi se pomalu rozrývá
Kdy� hodiny odbijí minutu poslední
ten je� se v temnotì ospale krèí
A v úkrytu pøeèkává �ár slunce polední
Ze zemì vyvr�en o krvi sní
Staletí prázdného snìní
Halen do chladu a veèera
V�ak proroctví dávné to mìní
V rubá�i èerném ze �era vystoupil
Nazýván jest Bezejmenný,
Nositel strachu a utrpení
Plí�í� se v zákrytu stínu a noci
Tak oèi obìtí nestaèí zøít
Jen výkøik u� zazní a není pomoci
S ránou na krku souzeno jim møít
Poslední zima koneèky prstù proniká
Nenasytná, objímá srdce tlukoucí
V dusivé temnotì mysl se zalyká
Poslední pohled na vlastní krev tekoucí
nelítostnì zemí hltána
A v dáli hoøký smích
z hrdla se deroucí
Ústa tvá
jsou krví potøísnìna
Ticho se v okolí prostírá
Pøedpovìï dávná je naplnìna
Noc v�ak u� pomalu umírá
Touhou po krvi èerstvé byls zaslepen
Nesly�els v dáli zvony bít
Kdy� temnota chladná zas odchází snít
A slunce se z nadvlády probírá
Úkrytu �ádného pøed koncem není
Sám svému prokletí kráèí� teï vstøíc
Jako biè do srdce �lehá �ár denní
Rozerván nespatøí� svou bolest víc
Závidí� mrtvým my�lenkám
Chladu a zá�ti svìtlo je plné
Je konec, a teï jsi sám
Èerné roucho noci svìtlo zakrývá
A zem chladná le�í a více se nehýbá
5. Slova proroka
Slzy z mrakù teèou, ten dé�� se líbá s tmou,
nocí tajnì vleèou si svou nekoneènou pou�.
Temný obraz v ka�dém z nás
v hloubi du�e sly�í hlas,
vtíravý je slepý strach.
Prorok ká�e nad mrtvými, kteøí svoji krev prolili.
Satan ká�e nad �ivými, kteøí padlých krev vypili.
Dítì èerné slzy roní, na kostele smrt u� zvoní.
Smrt a strach zmìnily se v stín,
na márách zbyla vùnì kopretin.
Krev a pláè se do zemì vpíjejí
nezbývá, ne� doufat v nadìji.
Opojená pokolení, dal�í války osud zmìní
v�e pøevrátí naruby, ne� svoji zem zahubí.
V�e se�ehne laèný plamen,
pøed oltáøem vyøkne amen,
motlitbu svou vykøikne
a pak nav�dy umlkne.
Já nejsem sám,
Je nás víc
Je nás mnohem víc, zástupy zoufalých
�ivot hledají, vzdorují smrti.
Mají otázky, èekají odpovìï,
Já jsem ta cesta.
Jdi, mù�e� jít k svìtlu dál,
vem si to, co strach vzal,
Slunce svit-
Pøed sebou uvidí�, tak vyjdi k nìmu blí�,
Neboj se neshoøí�, zas volnost pocítí�.
|
|
