|
CRUEL LYRICS
"Víno z temných hroznu" (2001)
1. Jeruzalém (Overtura)
2. Vítejte do zlých èasù
3. Køest ohnìm
4. Rozbouøený �ivel
5. Fata Morgána (Morgana Lefay)
6. Za zrcadlem (Logres)
7. Úlomky skel (Intermezzo)
8. Memento Mori
9. Sestøièka
10. Láska je jako ... Zeï náøkù
11. Kainovo znamení (Lancelot)
12. Requiem? (Finále)
13. V na�í ruinì stra�í
1. Jeruzalém (Overtura)
2. Vítejte do zlých èasù
1)
Byl hromem v horách
kdy� lidé sklízí vytou�enou úrodu snù
za zavøenou okenicí
dìtský výkøik ze spánku
2)
Byl chvìním pùdy
zemìtøasem co nedá povstat na nohy
lesknoucím se �lutým jasem
kráde� z noèní oblohy
BR.1
Po tváøi stín
za smíchem blín
vrací se s ním
3)
Byl chamtivostí
lháøe rubá� vydán smíchu na pospas
senzací posedlý Jidá�
nepøítel starý jak èas
4)
Byl chladná ocel
úder z blízka do hadrové postavy
umlèet znamená získat
pøijmi chléb a pozná� hry
BR.2
Ruku podá, do zad bodá
nelze se skrýt
dech ne�tìstí z jeho pìstí
není kam jít
po tváøi stín
za smíchem blín
RF.1
Dneska se stávám smrtí
tak vítejte do èasù zlých
3. Køest ohnìm
1)
Jsem v zajetí prchavých nálad
slova odletí jak popel ve vánku
oheò Valpur�in chce ve mì sálat
ó Bo�e, jak sladká v bolesti, ve spánku
2)
Èlovìk tváøí v tváø èlovìku vlkem
bratr prospìcháø nepøítel odvìký
jiskra pomsty je matoucí plamen
kdy� ho zapálí�, v�dycky tì pohltí ...
BR
... nakonec jen slza ohnivá
zakalí a spánky de�tìm vyplaví a zahøívá
temnotou se svìtlo prosívá
oèistí kdy� srdcem pláèe tma
jen høí�ná tma
RF
Éterická a� se tají dech
køehká jak krása v dìtských snech
z bøehù za nocí vylitá
z poháru na høích vypita
rouhavá tanèí v plamenech
je záøí v bludných kamenech
kdy� pozdì s nocí o�ívá
na slunci oèi mhouøívá
SP.1
O záchranu prosím
na pomezí tonu
ne� mou hlavu zkosí
ticho pøed úderem zvonu
SP.2
Atmosféra oèekávání
projít ohnìm který popálí
neumìlá slova rouhání
ve svitu svící
atmosféra oèekávání
srdce zvonu na zteè pohání
pøed dotekem kovu ochrání
jasnì zvonící
SP.3
�ílenství
4. Rozbouøený �ivel
5. Fata Morgána (Morgana Lefay)
1)
Mám v sobì jak v hrobì
zavøených sedm ïáblù
kterým jsem du�i neprodal
jsou ve mì, svádìj mì
stoèené klubko hadù
chtìjí abych sám sebe se bál
2)
Jak chtíèem, jak bièem
hlavou o stìny bu�ím
lynèován vlastním stínem já
utíkám, já nikam
otázku konce tu�ím
jestlipak �ivot cenu má
BR
Tón harfy zvonivé nocí se rozléhá
�ílencùm v bláznivé hodinì podléhá
pøedstava nebytí uniká pøed Bohem
kdy� na psí zavytí v dítìti nebohém ...
RF
Pøe�il jsem vlastní sen!
SP.1
Proè sám sebe mám se bát
proè sám se sebou má� hrát
hru bez pravidel, bez karet
vím �e u� není cesty zpìt
kdy skonèí tenhle kabaret
ve kterém hraju jenom já
toho kdo právì usíná
SP.2
Proè jinovatku v oèích má
proè mì jen hrùza objímá
kde chybí køídla, chybí let
vím �e návratu není zpìt
kdy skonèí tenhle kabaret
ve kterém hraju jenom já
toho kdo právì usíná
toho kdo nav�dy usíná
6. Za zrcadlem (Logres)
1)
Laská se s de�tìm jak s milenkou zhrzenou
�tìrbinou v oèích smáèí bodláèí
povinnost jak skála zatí�í v kolenou
a smrt je lehèí ne� pírko ptaèí
2)
Pøelude z menhiru s tváøí vyhlazenou
laèné rty chutnají po �afránu
krása a bolest rozum z hlavy vy�enou
samospád do oka uragánu
BR
Utká ti�e pøízi svou
stokrát oplakanou
chytá obì� nedoèkavou
mazlivá bytosti chci výkøik radosti
RF.1
Krása nasytí,odraz zachytí
zásah do peøí hladinu rozèeøí
pýcha zabolí, toè se soukolí
vínu nevìøí lehká jak pápìøí
RF.2
Skulinkou do tebe dýchám
v náruèí nevysoká
sténání zahlu�í, vítr slýchám
vla�tovko hvìzdooká
SP
Pod kù�i zalézá, smíchem leká
zlodìjka slov - prostoøeká
je jak svìtýlek roj, kdy� se sníh roztaví
vrací vzpomínky zpìt, je to mé deja-vu
vùnì koøenìná vtírá se do spánku
vlasy zahalená voní po heømánku
7. Úlomky skel (Intermezzo)
8. Memento Mori
1)
Temnota v�echno skryje
rodí se a neúprosnì vstává
pod snìhem co svìtélkuje
ruka zas ruku myje
oko pláèem neutopí�
mávám strachu co mì pohlcuje
2)
U� lidská deformace
likviduje du�e, tìla
z hrobù stalo se kamenné moøe
láska není deflorace
vzná�íme se v mlze èasu dolù
zabili jsme dávným chtíèem
RF
V zahradách andìlù
bezbo�ní s opiáty
na stovky ctitelù
s pøíchutí kvìtù máty
BR
Polyká� bolest co v sobì má�
sataná� tvou du�i objímá
v sobì má� slova co zabíjej
otèená� si klidnì odøíkej
MZ.1
Tak svìø se o èem poøád sní�
povìz mi ta høí�ná slova
je to �ena a nebo pití spí�
pravda byla v�dycky strohá
SP
Mo�ná stokrát za den
jsi se potkal s vlastním stínem
od poèátku nastavuje
smrt na lidi chøtán
kolik jsi mìl �en
kolikrát jsi se opil vínem
pøed posledním zúètováním
zùstane� tu sám
MZ.2
Prach jsi a v prach se obrátí�
du�e celá zkamenìlá
strach svùj ten nikdy neztratí�
ústa smìlá onìmìla
9. Sestøièka
1)
Chvìje� se, opilý tøas
tak nenasytná
letmé doteky zblízka
po zádech bìhá mi mráz
tak neodbytná
a rozechvìlá
BR.
Tváøe støídá�
slzy ukrývá�
hladová cesta zøítelnicí
rána vítá�
pak se proklíná�
v grimasách pouhou pobìhlicí
RF.1
Sestøièko vlkù teï pøi�el ná� èas
plnými dou�ky ho vychutnává�
v ospalých zornièkách jemné chvìní
malátná z probuzení
RF.2
Bratøíèku havranù netrap se tím
èernìj�í podoba nevrací stín
vykøikni do noci jména mých l�í
souzená k odpu�tìní
SP
Rány sùl trnem rozpíchá
po�itek rù�e z Jericha
výsmì�ná slova do ticha ...
... sestøièko v mámení
nestojím o tvoje trápení!
10. Láska je jako ... Zeï náøkù
1)
Stoupá, vítr pln je �alosti
nocí víøí
koupá luna klín tvùj v milosti
pod netopýøím rouchem �
RF.1
� fantazie bez hranic, tady pozná� záhy víc
amulet víru chrání, jen vejdi, tak co ti brání
vítej, srdce otevøené mìj, vidí� ostøí, sevøi jej
a vìø, �e nejsi spící, oslepená jsi jasem svící
a vìø, �e nejsi spící, oslepená jsi jasem svící
2)
Padám s hvìzdou vzhùru k roklinám
ml�ných ptákù
nedám tvoje teplo osinám
�edých mrakù
RF.2
Cítí�, útrobami proniká, slova strachu zamyká
kouzelník v èerné kápy, slzami tìlo skrápí
dlaò a na ní je osmihran, iluze má �estnáct stran
staletí, vìènost okam�ik potrvá
�iju, doufám, vìøím a vytrvám
staletí je�tì pár vteøin potrvá
�iju, doufám, vìøím a vytrvám
11. Kainovo znamení (Lancelot)
1)
Koøeny jsou hluboko rostlé
ba�inná pláò a tetøívkù tok
zádu�ní m�e se vrací snad po sté
toèí se toèí svìtelný rok
2)
Stínání ticha a pranýøe písní
potulný herec �ije si své dráma
lehko se smíchá pøedtucha s tísní
bouøí se mysl jí� sudba je psaná
BR.1
Pùlnoèní �ídla, blahodar sálá
paprskem støíbra, signál je k útoku
pùlnoèní �ídla, �ance je malá
mlha je hustá, nechytne� je v letu
BR.2
Tma je jak tvá øeka, co údìl má konce
nehmotná, v�dybylá a jsoucí
proè tebe poleká, kdy� tak lehounce
do písku pøistává�, jak noèní brouci
u� nechci zastavit
RF
Tak mì spal
høí�ná jako touha co z pavuèin se souká
tak mì spal
má� oèi jako coura, kù�i jako mouka
tak mì spal
zuby jak perly noci, py�né tìlo páva
tak mì spal
�ivot za ten pocit, tak jak to má� ráda
tak mì spal!
3)
V rozko�i aury sladké poznání
úroveò vnímání, mysl je mdlá
tìla jsou tìla a láska je k mání
osobnost èlovìka dávno je tlá
SP
Nekoneènost vesmírná psaná je dávnou vìtou
jenom zlomek zrození, nesmí� se bytí bát
smírností je nesmírnou, pøeludy oko matou
v�ak lidé jako kameny pevnì si musí stát
12. Requiem? (Finále)
1)
�al co z psího vína stéká
trpký a hoøký zmarem
teskné rapsodie lká
smál se a dodnes bloudí
v du�ích tìch zádumèivých
útìcha mrtvých snù
která klíèem zamyká, zamyká
�ivot jak kùò utíká
2)
Na vìènosti chce se pást
a volnost rozdat motýlùm
køídla vypùjèit si od nich
zaletìt si ke svým snùm
v�echno co chce to se splní
�ínì vìtrem vlající
nespoutaný �ivot jako �ivel bouøí
aji aji aji aji jaj
BR
Køiè, kdy� du�e zaniká
zlou dírou, zemì tì polyká
zvuky vzdálených bubnù
struny napíná
nezùstanu sám
nezùstanu sám
nezùstanu sám
RF
Kráèím si ohnìm oharky nepálí
jsem nebo nejsem pøeludem nestálým
du�e je nebem a tìlo popel prach
není �ádné ego a u� nemám z nìho strach ...
... sám sebou, koneènì jsem
sebou jsem i nejsem
SP.1
Noc temná, ka�e èerná, �ivotu není vìrná
mléènou dráhou se dostanu do sínì prázdna
stejná jak komet hejna, jak láska neprodejná
vzpomínkou jenom zùstanu, du�e je prázdná
SP.2
Tì�ko se v �eru dýchá
nezkrotná lidská pýcha
v domeèku z karet bydlí�
po pùlnoci usínej, probudí� se, zhasínej
krásné je noèní snìní
hodiny zapomnìní
ka�dým nádechem sílí�
po pùlnoci usínej, probudí� se, zhasínej
SP.3
Zeptej se proè na�e touhy v píseèném moøi se brodí
zeptej se proè lidská pøání v prolité krvi se rodí
zeptej se proè stále døímá pøíboj co kameny vláèí
zeptej se proè slzy v oèích dìlají rty rázem slad�í
13. V na�í ruinì stra�í
1)
V na�í, v na�í
v na�í ruinì stra�í
tak honem domù bra�i
jsme v stra�idelné ka�i
2)
Noèním vzduchem
se prohání duch s duchem
jsou sly�et pouhým uchem
a páchnou silným puchem
3)
Bílá paní
tì plácne bílou dlaní
a upír právì shání
si obì� na mlsání
RF
Vìdecky vzato Bílá paní neexistuje
a co kdy� tu je - neexistuje
vìdecky vzato �ádný upír neexistuje
a co kdy� tu je - neexistuje
|
|
