|
CRUEL LYRICS
"Divadlo bolesti" (1995)
1. Akt první (prolog)
2. Pavouèí království
3. Tanelorn (Mìsto v srdci)
4. Noèní rejdy
5. Akt druhý (Na køídlech duhy)
6. Sobì vládnout
7. Akt tøetí (V zajetí krystalu)
8. Nespavý bloud
9. Divadlo bolesti
10. Akt závìreèný (epilog)
11. Fantazie
12. Poutník
13. Hajný je lesa pán
1. Akt první (prolog)
Jsem vypravìè pøedlouhé ságy
jsem radost i žal, bratr vichrù i vánku
pøed pomstou bohù i mágù
skrývám svou tváø do èervánkù
Zemì je jevištìm bláznù
zoufalým divadlem hry bez poèátku
aktem jež dobro zlem vzývá
dráždivým dotykem spánku
2. Pavouèí království
PR:Oko zhasíná, skládáš do klína
iluzi strachu, nepøijdeš na chuť
tomu co je zlý, výkøik rozezní
pryè už se nedá, marnost žít bìda
Ve spárách starých zdí
dravci jsou ukrytí
v èernotách laènì spí
pavouèí království
tiše jak v baèkùrkách
krok sun krok, blíž a blíž
o èem si necháš zdát
svùj poslední sen
BR:Svítání poslední
svìtélko bytí
sezvaní obøadní
rituál sítí
nesmíš znát svìdomí
vlastních chtíèù
nejde hrát zamèený
na devìt klíèù
RF:Co jsem mìl, to už dávno nemám
co jsem chtìl jsem zapomnìl
po nocích bloudím a stále hledám
disharmon strachu se rozeznìl
pláèu svým smíchem a tváø je bledá
nepøátel èím dál vìtší šik
jednoho zkosím, druhý se zvedá
okamžik stíhá okamžik
SP:Ïábla vzívám, nepøedstírám
nìco èerný že je ve mì, dravé sémì
s tmou se roznesou skutky mých snù
na torzu duše (vìnec) èerné od zármutku
3. Tanelorn (Mìsto v srdci)
Devote to memory of Radek Libovicky
Svìt se utápí v puklinách láva vyvìrá
herci bez kápí, zrod je i zánik - chimera
nebe pøed bouøí, bojovník duhy s hejnem vran
lomoz, ryk a smích, rozfouká vítr do všech stran
Andromédy syn v záblescích ohòù povstává
chaos nastavil svou druhou tváø a prohrává
stovky atlantid soužené deštìm chtìjí stát
krásu magickou uzavøe navždy smrti chlad ...
BR: Najdi v sobì
svùj Tanelorn
RF: Dál umíráš, vlastní touhy nevnímáš
v srdci zásah, stopy pláèe proklínáš
dál umíráš, jako plamen zhasínáš
v kapkách noci stojíš sám a umíráš
4. Noèní rejdy
Zaèíná den a krèma ševelí
prázdné korbele na žízeò nestaèí
vše je jak sen, dívku máte-li
ráno z postele se svìt zdá jinaèí
RF:Láska je žár polední, pozor si dej
tìlo jako høích sám a víno je král
ta sklenka je poslední, teï si zpívej
tìlo jako høích sám rád zapomínám
Hlaholy pìj a mìj se v radosti
bujné veselí si dopøávej
co chceš to chtìj, dej žaludku plnosti
milenku svou žhavými rty zulíbej
Ratolístky slávy, mohutnost slavobrán
Jidáš úlisný pøítel, co na lži nosí pytel
polibky od lazebnic s chutí vybírám sám
do ouška tiše šeptám, já jsem tvùj tajný ctitel
BR:O lásku okradu
každou vlákám do sadu
pøi mìsíèním svìtle
nikdy nechci být sám
Jsem jak malé dítì a lásku mám tak rád
a ještì radši piju, miluju vinohrad
je slyšet koní ržání, dost èasu do svítání
než na slámu se svalím, ještì se dobøe najím
BR:Jídla je pøehršle
když nejsi držgrešle
dvojitou holbu piva
na to ještì si dám
SP:Zaspávám ať žije protiklad
ať se klidnì stane, co se má stát
høíšný jsem jak mnišský genitál
pøed pùlnocí, po pùlnoci
ó mùj Bože, to je pocit
MZ:Stává se to lidem tolikrát
kdo se modlí tomu by se nemìlo nic stát
pøíští den je jako vèerejší
noc je jako poštáø ticha
sladká, když se s láskou smíchá
5. Akt druhý (Na køídlech duhy)
6. Sobì vládnout
PR:Tmou si plynou skutky s lidskou tváøí
zlou pustinou játra èasu žaludek páøí
v potoce si klokoce tknutá žahavice, žízeò
v ponurém tom podvìdomí zapomenem na svìdomí
BR:To všechno znám, jak v dlani ji mám
mì srdce pálí, mysl šálí, jsem na ni sám
chtivý to dìs - DÌS NOCI - co nezná èest POMOCI
jak dál být sobì král, chtít ...
RF:Vládnout - a pøitom nemilovat
stárnout - pøitom se nevychovat
plodit - však k tomu nemít ženy
rodit - stále být ponížený sebou
SP:V šachovém poli èervených mákù
stojím tu v koridoru svých malých pìšákù
pro krásu dámy, pro slávu krále
políèko po políèku, mùj strážnej andìlíèku
Ledem svý tìlo neohøeješ
jedem koèárem bez otìží
stoupá nicotné chvìní strachu
houpá se luna napjatá jak struna
MZ:Po bitvách šachy hrajem s osudy
po bitvách, jenom strach, vítìz z trubky zatroubí
mozaiky tìl, pøi salvách z dìl, na pokraj šel,
tak to chtìl - jak král svých stínù
SU:Rozsévaè plev, zhoubný jak mor
rdousný jak hnìv, vichøice z hor
busta všech bust, pláè rodièek
jak antikrist, køiè co svíèek
že nechceš mít rád ...
Jak slunce a perleť pomalíšù
svìt kvìtem, k èemu dalších vlád
pro jabloòový sad
Hrst lásky pro malou ratolístku
svìt kvìtem, k èemu dalších vlád
vždyť staèí jen mít rád
BP:Tvé nitro zarùstá bažinami
z mokøadel dusivý par
tlá plavuò a kámen na kameni
z køesadel jiskrná star
STRACH, hrozen, TAK JEZ,
na zem SE SVAL ať poznáš se blíž
NEJDE ovládnout, NEJDE si vládnout
MÁLO o sobì víš
Žeò zármutek jasem povìtøí
schizofren èasu pro lidskou rasu
teï vidíš nebe, dostal jsi sebe
zrozený jsi - proè?, neboj se a skoè
7. Akt tøetí (V zajetí krystalu)
8. Nespavý bloud
Dlaò jak kámen studí
sùl ti dusí kùži
dech kojotí zrady
vìèná spása boží
den bílý jako sen
pláèem orosen
chvílí koneènou se dávíš
hlas všech života krás
bez práce je ras
zvíøecí to volnost vábí
SP:Jazyk lháøe pravdu páøe
nepotvrdíš pøed oltáøem
nejdøív holku a pak víno
dnesku tuhle ZEJTRA JINOU!
R1:Kostky hraj, co chtìj to maj
pot na kùži, na rtech rùži
kostky hraj, co chtìj to maj
hazard chtíèe zaskoèí tì
MZ:Jak pùlnoèní tajemství
se tichem opíjím
chvíle jako staletí
jsem èasu vlastní syn
BR:Vím, že jsem po zásluze jediný
èím jsem vinen, èím jsem nevinný
biè probuzení pálí na víèkách
R2:Máš cíl který zná
jen ta noc kouzelná
žádný démon tì už nezastaví
Máš cíl pøežít svou
noc høíchù kouzelnou
žádný démon tì už ...
NEZASTAVÍ ... a tiše do mì proniká
BEZ OSLAVY ... jak prsty písek protýká
ŽÁDNÝ NENÍ ... hmatatelným pøedmìtem
OPUŠTÌNÝ ... v moruších nitkách zapleten
Vír nebeských býkù
já dýku zlosti svírám
smír stává se vztekem
cizím nevdìkem se užírám
Být sobì na obtíž
na zádech mít køíž
který tvoje tìlo tíží
proè nejsi mesiáš
dej si na kuráž
a vèas se pak vyhni møížím
9. Divadlo bolesti
Záøí oèi v bouøi
štíty bleskù pálí
ohnìm sálají
z prachu vzešel
hnìv jak bastard lítý
v prach svìt obrátí
V bludišti - èas, bolest, strach a zášť
vládci vichrù prosívají
odìn v šat sny, mlhou promìny
co jiskrou neroztají ...
VÍTEJ DO REALITY!
SP:Rozvírá svou náruè lidský pláè
ozvìny se dusí v temnotách
v puklinách rozséváš kvìty zla
apokalypsou konèí tvá hra
MZ:Jak hvìzdné pole
rozprostøen dálkou
v síle a nicotì lží
zabíjíš sebe
jsi imperátor
v matové høe malièký
RF:Z mozaiky mlhavé krásy
skládáš, skládáš
obrazy muèivých vírù
hledáš, co nemáš
proplouváš vzdušnými zámky
padáš, padáš
tajemnem tím do vesmíru
umíráš, stín svíráš
10. Akt závìreèný (epilog)
Tak jako noc se s dnem støídá
rozdává hrstì tmy kejklíøùm stínu
tak jako ubývá síla
roztají sny z parafínu
Uháším svou svíci sváru
uháším v sobì zlost jiskrou co pálí
nekonèícím bojem v žáru
co den s nocí všechen èas svádí
11. Fantazie
PR:Já vílu fantazie mám lapenou ve svém spaní
v noci když tiše usínám, nìco mì táhne za ní
Ve svìtle svatojánkù proudí oblaènem
pøíbìhy píše spánku, nevinných jelimánkù
možná že je i není nìco i nièem
oèi co zuby cení, ptáci se v kvìty mìní
tam kde se všechno mùže, skrývá tajemství
oživlé keøe rùže, tìtiva z draèí kùže
zlatem se tøpytí tráva noci bohatství
pod listem skøítek spává, po vìtru letí zpráva
RF:Já vílu fantazie mám lapenou ve svém spaní
v noci když tiše usínám nìco mì táhne za ní
do svìta který není, pøesto ho dobøe znám
já vìøím na znamení, já vìøím pohádkám
SP:Utajené svìty skel
oblaka letících stád
síla mystickým kouzel
roztržená pouta vlád
samota a nevinnost
rozlitý je svìtla snáø
obrácená pozornost
fantazie vládne v nás
Trojspøeží netopýrù, tichých oblud rej
plameny oheò síru, v pekelném mizíš víru
na hradì z lidských kostí starý èarodìj
zralé je od radosti, jablko smyslnosti
kamenné sochy v kleèe, živé vody žár
zahradu poutník seèe, v slunci se tøpytí meèe
prastará kniha moci, svìtlo z létavic
v obìtí èerné noci, zùstáváš bez pomoci
EP:Já vílu fantazie mám lapenou ve svém spaní
v noci když tiše usínám nìco mì táhne za ní
12. Poutník
Utíkám, pøed sebou mám ještì dlouhou cestu
stále sám, bloudím v myšlenkách svého trestu
nad obzorem barevná záøe noèních èervánkù
zalívám prach cesty potem svého tìla
zazpívám si píseò kterou v noci mìla
vyšitou z perel rosy luna co poøád ubývá
Modlím se, k víøe která už nikde není
trápím se, v marnosti bláhové je snìní
splnitelnost pøeludná co mizí
dál v lidských prázdnotách
svítání, srdce mám rozpolcené bleskem
ve spaní uchvácený ranním rozbøeskem
pak ptaèím orchestrem se vznáším
bytost nadpozemská
RF:Jen dál jdi, pøinášej život a víru
polévku vaøíš si z pýru
tajemnou v sobì máš sílu
zatraceným jsi ztraceným
Vìzení co bytost lidská v sobì skrývá
trýznìní, jen pár chvil do konce už zbývá
jak zvíøe štvané vlastním bytím
k hranì co dozvoní
v modravách z oblaèných perutí mám køídla
na ranách od trnù zloby krev zastydlá
pochodeò smrti zhaslá není
tak èeho se mám bát
13. Hajný je lesa pán
RF:Hajný je lesa pán
zvìøí je milován
hajný je lesa král
a každý pytlák se ho vždycky bál
Co se dìje, les mi hoøí
nebo øádí kuny tchoøi
že by pytlák, lesní pych
já tu meškám v pantoflích
BR:Klidnì si zùstaòte v domácí obuvi
klukùm to nevadí, dívky vás omluví
RF:Máme výborný plán tímto jste k nìmu zván
dejte nám stromù pár
a dejte nám je tøeba jako dar
Sekereèku vem a zatni
copak to jde, strom je státní
zadarmo se nezíská
z toho koukaj želízka
BR:Slibuju za kluky, slibuju za holky
za každý strom dáme sto malých do školky
RF:Tomu já øíkám plán
tímto je ujednán
hajný je lesa pán
je mládeží a zvìøí milován ...
hajný je lesa pán
je mládeží a zvìøí milován!
|
|
