|
CRUEL LYRICS
"Divadlo bolesti" (1995)
1. Akt první (prolog)
2. Pavouèí království
3. Tanelorn (Mìsto v srdci)
4. Noèní rejdy
5. Akt druhý (Na køídlech duhy)
6. Sobì vládnout
7. Akt tøetí (V zajetí krystalu)
8. Nespavý bloud
9. Divadlo bolesti
10. Akt závìreèný (epilog)
11. Fantazie
12. Poutník
13. Hajný je lesa pán
1. Akt první (prolog)
Jsem vypravìè pøedlouhé ságy
jsem radost i �al, bratr vichrù i vánku
pøed pomstou bohù i mágù
skrývám svou tváø do èervánkù
Zemì je jevi�tìm bláznù
zoufalým divadlem hry bez poèátku
aktem je� dobro zlem vzývá
drá�divým dotykem spánku
2. Pavouèí království
PR:Oko zhasíná, skládá� do klína
iluzi strachu, nepøijde� na chu�
tomu co je zlý, výkøik rozezní
pryè u� se nedá, marnost �ít bìda
Ve spárách starých zdí
dravci jsou ukrytí
v èernotách laènì spí
pavouèí království
ti�e jak v baèkùrkách
krok sun krok, blí� a blí�
o èem si nechá� zdát
svùj poslední sen
BR:Svítání poslední
svìtélko bytí
sezvaní obøadní
rituál sítí
nesmí� znát svìdomí
vlastních chtíèù
nejde hrát zamèený
na devìt klíèù
RF:Co jsem mìl, to u� dávno nemám
co jsem chtìl jsem zapomnìl
po nocích bloudím a stále hledám
disharmon strachu se rozeznìl
pláèu svým smíchem a tváø je bledá
nepøátel èím dál vìt�í �ik
jednoho zkosím, druhý se zvedá
okam�ik stíhá okam�ik
SP:Ïábla vzívám, nepøedstírám
nìco èerný �e je ve mì, dravé sémì
s tmou se roznesou skutky mých snù
na torzu du�e (vìnec) èerné od zármutku
3. Tanelorn (Mìsto v srdci)
Devote to memory of Radek Libovicky
Svìt se utápí v puklinách láva vyvìrá
herci bez kápí, zrod je i zánik - chimera
nebe pøed bouøí, bojovník duhy s hejnem vran
lomoz, ryk a smích, rozfouká vítr do v�ech stran
Andromédy syn v záblescích ohòù povstává
chaos nastavil svou druhou tváø a prohrává
stovky atlantid sou�ené de�tìm chtìjí stát
krásu magickou uzavøe nav�dy smrti chlad ...
BR: Najdi v sobì
svùj Tanelorn
RF: Dál umírá�, vlastní touhy nevnímá�
v srdci zásah, stopy pláèe proklíná�
dál umírá�, jako plamen zhasíná�
v kapkách noci stojí� sám a umírá�
4. Noèní rejdy
Zaèíná den a krèma �evelí
prázdné korbele na �ízeò nestaèí
v�e je jak sen, dívku máte-li
ráno z postele se svìt zdá jinaèí
RF:Láska je �ár polední, pozor si dej
tìlo jako høích sám a víno je král
ta sklenka je poslední, teï si zpívej
tìlo jako høích sám rád zapomínám
Hlaholy pìj a mìj se v radosti
bujné veselí si dopøávej
co chce� to chtìj, dej �aludku plnosti
milenku svou �havými rty zulíbej
Ratolístky slávy, mohutnost slavobrán
Jidá� úlisný pøítel, co na l�i nosí pytel
polibky od lazebnic s chutí vybírám sám
do ou�ka ti�e �eptám, já jsem tvùj tajný ctitel
BR:O lásku okradu
ka�dou vlákám do sadu
pøi mìsíèním svìtle
nikdy nechci být sám
Jsem jak malé dítì a lásku mám tak rád
a je�tì rad�i piju, miluju vinohrad
je sly�et koní r�ání, dost èasu do svítání
ne� na slámu se svalím, je�tì se dobøe najím
BR:Jídla je pøehr�le
kdy� nejsi dr�gre�le
dvojitou holbu piva
na to je�tì si dám
SP:Zaspávám a� �ije protiklad
a� se klidnì stane, co se má stát
høí�ný jsem jak mni�ský genitál
pøed pùlnocí, po pùlnoci
ó mùj Bo�e, to je pocit
MZ:Stává se to lidem tolikrát
kdo se modlí tomu by se nemìlo nic stát
pøí�tí den je jako vèerej�í
noc je jako po�táø ticha
sladká, kdy� se s láskou smíchá
5. Akt druhý (Na køídlech duhy)
6. Sobì vládnout
PR:Tmou si plynou skutky s lidskou tváøí
zlou pustinou játra èasu �aludek páøí
v potoce si klokoce tknutá �ahavice, �ízeò
v ponurém tom podvìdomí zapomenem na svìdomí
BR:To v�echno znám, jak v dlani ji mám
mì srdce pálí, mysl �álí, jsem na ni sám
chtivý to dìs - DÌS NOCI - co nezná èest POMOCI
jak dál být sobì král, chtít ...
RF:Vládnout - a pøitom nemilovat
stárnout - pøitom se nevychovat
plodit - v�ak k tomu nemít �eny
rodit - stále být poní�ený sebou
SP:V �achovém poli èervených mákù
stojím tu v koridoru svých malých pì�ákù
pro krásu dámy, pro slávu krále
políèko po políèku, mùj strá�nej andìlíèku
Ledem svý tìlo neohøeje�
jedem koèárem bez otì�í
stoupá nicotné chvìní strachu
houpá se luna napjatá jak struna
MZ:Po bitvách �achy hrajem s osudy
po bitvách, jenom strach, vítìz z trubky zatroubí
mozaiky tìl, pøi salvách z dìl, na pokraj �el,
tak to chtìl - jak král svých stínù
SU:Rozsévaè plev, zhoubný jak mor
rdousný jak hnìv, vichøice z hor
busta v�ech bust, pláè rodièek
jak antikrist, køiè co svíèek
�e nechce� mít rád ...
Jak slunce a perle� pomalí�ù
svìt kvìtem, k èemu dal�ích vlád
pro jabloòový sad
Hrst lásky pro malou ratolístku
svìt kvìtem, k èemu dal�ích vlád
v�dy� staèí jen mít rád
BP:Tvé nitro zarùstá ba�inami
z mokøadel dusivý par
tlá plavuò a kámen na kameni
z køesadel jiskrná star
STRACH, hrozen, TAK JEZ,
na zem SE SVAL a� pozná� se blí�
NEJDE ovládnout, NEJDE si vládnout
MÁLO o sobì ví�
�eò zármutek jasem povìtøí
schizofren èasu pro lidskou rasu
teï vidí� nebe, dostal jsi sebe
zrozený jsi - proè?, neboj se a skoè
7. Akt tøetí (V zajetí krystalu)
8. Nespavý bloud
Dlaò jak kámen studí
sùl ti dusí kù�i
dech kojotí zrady
vìèná spása bo�í
den bílý jako sen
pláèem orosen
chvílí koneènou se dáví�
hlas v�ech �ivota krás
bez práce je ras
zvíøecí to volnost vábí
SP:Jazyk lháøe pravdu páøe
nepotvrdí� pøed oltáøem
nejdøív holku a pak víno
dnesku tuhle ZEJTRA JINOU!
R1:Kostky hraj, co chtìj to maj
pot na kù�i, na rtech rù�i
kostky hraj, co chtìj to maj
hazard chtíèe zaskoèí tì
MZ:Jak pùlnoèní tajemství
se tichem opíjím
chvíle jako staletí
jsem èasu vlastní syn
BR:Vím, �e jsem po zásluze jediný
èím jsem vinen, èím jsem nevinný
biè probuzení pálí na víèkách
R2:Má� cíl který zná
jen ta noc kouzelná
�ádný démon tì u� nezastaví
Má� cíl pøe�ít svou
noc høíchù kouzelnou
�ádný démon tì u� ...
NEZASTAVÍ ... a ti�e do mì proniká
BEZ OSLAVY ... jak prsty písek protýká
�ÁDNÝ NENÍ ... hmatatelným pøedmìtem
OPU�TÌNÝ ... v moru�ích nitkách zapleten
Vír nebeských býkù
já dýku zlosti svírám
smír stává se vztekem
cizím nevdìkem se u�írám
Být sobì na obtí�
na zádech mít køí�
který tvoje tìlo tí�í
proè nejsi mesiá�
dej si na kurá�
a vèas se pak vyhni møí�ím
9. Divadlo bolesti
Záøí oèi v bouøi
�títy bleskù pálí
ohnìm sálají
z prachu vze�el
hnìv jak bastard lítý
v prach svìt obrátí
V bludi�ti - èas, bolest, strach a zá��
vládci vichrù prosívají
odìn v �at sny, mlhou promìny
co jiskrou neroztají ...
VÍTEJ DO REALITY!
SP:Rozvírá svou náruè lidský pláè
ozvìny se dusí v temnotách
v puklinách rozsévá� kvìty zla
apokalypsou konèí tvá hra
MZ:Jak hvìzdné pole
rozprostøen dálkou
v síle a nicotì l�í
zabíjí� sebe
jsi imperátor
v matové høe malièký
RF:Z mozaiky mlhavé krásy
skládá�, skládá�
obrazy muèivých vírù
hledá�, co nemá�
proplouvá� vzdu�nými zámky
padá�, padá�
tajemnem tím do vesmíru
umírá�, stín svírá�
10. Akt závìreèný (epilog)
Tak jako noc se s dnem støídá
rozdává hrstì tmy kejklíøùm stínu
tak jako ubývá síla
roztají sny z parafínu
Uhá�ím svou svíci sváru
uhá�ím v sobì zlost jiskrou co pálí
nekonèícím bojem v �áru
co den s nocí v�echen èas svádí
11. Fantazie
PR:Já vílu fantazie mám lapenou ve svém spaní
v noci kdy� ti�e usínám, nìco mì táhne za ní
Ve svìtle svatojánkù proudí oblaènem
pøíbìhy pí�e spánku, nevinných jelimánkù
mo�ná �e je i není nìco i nièem
oèi co zuby cení, ptáci se v kvìty mìní
tam kde se v�echno mù�e, skrývá tajemství
o�ivlé keøe rù�e, tìtiva z draèí kù�e
zlatem se tøpytí tráva noci bohatství
pod listem skøítek spává, po vìtru letí zpráva
RF:Já vílu fantazie mám lapenou ve svém spaní
v noci kdy� ti�e usínám nìco mì táhne za ní
do svìta který není, pøesto ho dobøe znám
já vìøím na znamení, já vìøím pohádkám
SP:Utajené svìty skel
oblaka letících stád
síla mystickým kouzel
roztr�ená pouta vlád
samota a nevinnost
rozlitý je svìtla snáø
obrácená pozornost
fantazie vládne v nás
Trojspøe�í netopýrù, tichých oblud rej
plameny oheò síru, v pekelném mizí� víru
na hradì z lidských kostí starý èarodìj
zralé je od radosti, jablko smyslnosti
kamenné sochy v kleèe, �ivé vody �ár
zahradu poutník seèe, v slunci se tøpytí meèe
prastará kniha moci, svìtlo z létavic
v obìtí èerné noci, zùstává� bez pomoci
EP:Já vílu fantazie mám lapenou ve svém spaní
v noci kdy� ti�e usínám nìco mì táhne za ní
12. Poutník
Utíkám, pøed sebou mám je�tì dlouhou cestu
stále sám, bloudím v my�lenkách svého trestu
nad obzorem barevná záøe noèních èervánkù
zalívám prach cesty potem svého tìla
zazpívám si píseò kterou v noci mìla
vy�itou z perel rosy luna co poøád ubývá
Modlím se, k víøe která u� nikde není
trápím se, v marnosti bláhové je snìní
splnitelnost pøeludná co mizí
dál v lidských prázdnotách
svítání, srdce mám rozpolcené bleskem
ve spaní uchvácený ranním rozbøeskem
pak ptaèím orchestrem se vzná�ím
bytost nadpozemská
RF:Jen dál jdi, pøiná�ej �ivot a víru
polévku vaøí� si z pýru
tajemnou v sobì má� sílu
zatraceným jsi ztraceným
Vìzení co bytost lidská v sobì skrývá
trýznìní, jen pár chvil do konce u� zbývá
jak zvíøe �tvané vlastním bytím
k hranì co dozvoní
v modravách z oblaèných perutí mám køídla
na ranách od trnù zloby krev zastydlá
pochodeò smrti zhaslá není
tak èeho se mám bát
13. Hajný je lesa pán
RF:Hajný je lesa pán
zvìøí je milován
hajný je lesa král
a ka�dý pytlák se ho v�dycky bál
Co se dìje, les mi hoøí
nebo øádí kuny tchoøi
�e by pytlák, lesní pych
já tu me�kám v pantoflích
BR:Klidnì si zùstaòte v domácí obuvi
klukùm to nevadí, dívky vás omluví
RF:Máme výborný plán tímto jste k nìmu zván
dejte nám stromù pár
a dejte nám je tøeba jako dar
Sekereèku vem a zatni
copak to jde, strom je státní
zadarmo se nezíská
z toho koukaj �elízka
BR:Slibuju za kluky, slibuju za holky
za ka�dý strom dáme sto malých do �kolky
RF:Tomu já øíkám plán
tímto je ujednán
hajný je lesa pán
je mláde�í a zvìøí milován ...
hajný je lesa pán
je mláde�í a zvìøí milován!
|
|
