|
UMBRTKA LYRICS
"Lití Podzimního Asfaltu / Pamìti Špinavé Lávky" (2004)
1. IK
2. Scientia
3. Pozor
4. Monument
5. Borský Okruh
6. Smír
7. Absolutní Hromada
8. Maso Èasu
9. Lití Podzimního Asfaltu
10. Legenda o Špinavé Rouøe
11. Umbrtka Neštká
12. Umbrtkombinát
13. Svírám Rezavý Utahovák
14. Trolej
15. Umbrtkovo Nádraží
16. Zniká
17. Umírající Bezdomovec
18. Zdistav Umbrtka
19. Spasen Šedí v Šedi
20. Slovo Na Závìr
1. IK
IK
Nemilosrdný èas plyne jak ve strouze kalná voda
Hledám ty stavby, místa, je¾ kdysi oplývala
®ivoucí prázdnotou
Vidím jen samé hem¾ení
Bez dùstojnosti a beze smyslu
Spláchnu to pomyslným de¹tìm
Pùjdu do jedné ze starých ètvtí mého mìsta
Jsou tam koøeny ¹edého ¾eleza
U¹lechtilého kovu
Jejich ozvìna mému srdci lahodí
Tam kdysi pracoval ten podivný èlovìk
On se jmenoval Ivo Krátký
Teï kdesi v mlze bloudí
Míøí do starých továren
Na nic neèekám, vydám se jeho cestou
Nikdy nepadnou chrámy práce
Nikdy nevyschnou ètyøi øeky
Nikdy nezhasnou prùmyslové pøísvity
Nikdy nepadne tohle mìsto
Jako vlak pevnì dr¾í na kolejích
Já stojím mezi zdmi z cihel
Sly¹ím bìsnící tóny ocelových soukolí
A ¹umìní rozvodnìné Radbuzy
2. Scientia
Scientia
Chladných ¾elez chopil se vzduch
Zvony ostrých tvarù do zemì pí¹í hudbu
Podzim tahá za lana, stroje za du¹i
Mìsíèní krajina, prach, kámen
Stojím na støe¹e staré oprýskané budovy
Pode mnou spící mìsto
Bloudím zrakem po obloze, pozoruji Aldebaran
Mám otrevøené dveøe do mdlých obrysù
Nebudu váhat vkroèit, jsem si jist
Jako by se mraèili ti páni uvnitø
Mají v oèích led, ale vìdí víc
Páni povstávají, mlèky hledí skrz modrá oblaka
Jejich vá¾né tváøe, to není led, to je vìda
Svìt za dveømi je skuteèný, skvostnì temný
Nìkdy i zle vyhlí¾í, ale v¾dy je pravdivý
Slepec v¹ak tmavá skla neodlo¾í
Smì¹ní jsou slepci bez brýlí
A¾ na cizí planety sahají jejich sny
Nejvy¹¹ím zákonem je fyzika
Pevnì vydlá¾dìná vìda
Tì¾ce narazí, kdo ji chce naru¹it
Jen jednu definici má energie
Také dal¹í termíny
3. Pozor
Pozor
Ovládat klapy mù¾e jen jedna osoba
Pøed manipulací s klapami vytáhnout
Zaji¹tovací kolík
Po manipulaci musí být uzavøené klapy
Zaji¹tìny zaji¹»ovacím kolíkem
Pneumatické ovládání
Pøestavit blokovací páku ruèního mechanismu
Pneumatické otevírání a zavírání
Provádìt ovládacím ventilem
Otevírání a zavírání jednotlivých výsypných klapek
Se provádí pákami oznaèenými A,B,C,D
a,b,c,d pøíslu¹né klapky a ovládací páky
Mají shodné oznaèení
Pøi vyprazdòování je mo¾ná regulace výsypu.
Pro výsyp mimo koleje se pou¾ije pák A,B,C,D.
Pro výsyp mezi koleje je tøeba pøedem nastavit
Do otevøené polohy páky a,b,c,d.
Pøed jízdou musí být velké páky A,B,C,D
Zaji¹tìné ve svislé poloze pojistkou
Pøi ruèním otevírání a zavírání pou¾ívat
Výluènì bezpeènostní páku
Ruèní otevírání se provádí
Ovládací pákou v èerveném poli
Ruèní zavírání se provádí
Ovládací pákou ve ¾lutém poli
Dosedací plochy boèních klap
Musí být pøed zavøením èisté
Nedá-li se pøi otevírání
Zaji¹»ovací kolík snadno vytáhnout
Otevírání provádíme pouze pneumaticky
Vùz smí být øazen pouze na konci vlaku
Neodrá¾et, nespou¹tìt!
4. Monument
Monument
Tam na pøedmìstí ¹edé smrky
Smutné, mezi budovami jsou ¹pinavé
Av¹ak truchlivì zahajují pochod do hor
Kde víc bratøí pohromadì je
A vìtve do zemì sytì zelené zdravì rostou
Tam na pøedmìstí ¹edé smrky
Du¹e lidí propastnì melancholické
A nízké øady domkù té¾ smìøují do jádra ètvrtí
Je¾ probouzí ¾al
®ivot ji¾ ztratil ten posvátný øád
Zde v domech visí kabáty v chodbách z¹eøelých
®ivot opustil toto duchaplné místo
Vítr nikdy neoblékl se do klidu tìchto chodeb
Jen slepì poletuje, blouzní po lese
Zkrz schøadlý sad jen nìkdy
Pro¾ene se s nìhou ¾ivlu témìø cizí
Ulo¾í staøièkou vìtev
Do vrstev trouchnivého listí
Tvosrtvo a duchovenstvo v proudech
Klíèí v záhybech kmenù
V místech, kde dùm vyrùstá ze zemì
Té¾ není barev, není veselí, není pohybu
Høeby zatluèené na zdech, stromech
A vítr ranìných zanechává
V zahradì modrobílé cáry
Snad sních èi dé¹»?
A okam¾iky svìtla za dne mizí
Svìtla noci jsou ta svìtla vizí
Hnìv vlastnosti bouøe pøebírá
A v bouøi pøevleèen jsem já
Tu noèní bouøi, co barvu, skvost svùj, ukrývá
A spícím bude nav¾dy cizí
Ta bouøe, co svahy noci dobývá
Zdìné labyrinty nejsou záchranou ani hnìvem
Vysoké sto¾áry nejsou zákonem ani monumentem
Toulám se nocí
Zneuctil jsem noèní oblouhu
V du¹i v¹ak duhu pøená¹ím
Její konstrukci bez barev
Voda, kdy¾ dopadá na zem
Povolává mì do slu¾eb
Ne¾ samo Slunce poène práci
Tam na dvou místech stojím já
V rozpolcenosti své stavím duhy le¹ení
Ze dvou stran od støedu najednou
Ne¾ obarví pak Slunce moji práci
Skonávám rychle, kdy¾ vidím, jak se mraky ztrácí
5. Borský Okruh
Borský okruh
Skleslá je du¹e, ne víc ne¾ pøíroda
Nezdárný konec tu¹e
Skleslý je ¹elest stromù
Které vítr rve s ozvìnou domù
Skleslá je píseò, je¾ ráno kdosi pìl
V¹ak neznáte tíseò
Co já v horeèce pro¾ít jsem smìl
Nepomù¾e ni z horeèky probuzení
Ji¾ celý svìt spadl do chladného poblouznìní
Píseò nesly¹ím, jen rytmus, ne tón
Cítím, ¾e blí¾í se mohutný skon
Naruby obrácena bez páteøe
Pode mnou obna¾ena le¾í
Matka pøíroda a krvácí
Mnohý z ní v¹ak je¹tì tì¾í
A jak vroucnì pøitisknut k ní le¾ím
Z milosti svého srdce
Vpravila na jazyk mi zhoubný jed
Abych neplýtval slov pro tento ubohý svìt
Samá voda, v èem to ¹lapu jen?
Netopýr støemhlav padá, pøeru¹il svùj let
Ji¾ nepláèeme v lesích za noci
Jsme zneuctìni mìstem
Jiný je smutek, není pomoci
Svìtlo, co za noci proudí ulicemi
Dovolává se vzkøí¹ení, netopýr støemhlav padá
Co spatøil z kolemjdoucích?
Jen jejich nehorázný zjev
Èi napumpoval do nich sen, ve kterém on saje krev
Pak projí¾dí vùz nákladní
Katerála jeho svìtel noci
Dovolává se vzkøí¹ení
A netopýr, co se rychle vyhnul srá¾ce
Pota¾mo sna¾í se o modlení
V opu¹tìných halách starých továren
Kde noc ve vodu se mìní
Vlahý beton oplakává den
Tam mezi rezavými háky
Zavì¹en pøes den je netopýr
A v noci vyuèuje spící ptáky
V korunách stromù k modlení
6. Smír
Smír
Sedím tam jen na zemi
Poslouchám zemi i hlasy
Sleduji nepatrný pohyb
Cikánùv knír pomalu ohýbán je vìtrem
A topoly ti¹e ¹evelí u gará¾e
Co zde stojí od ¹edeátých let
A pøedtím zde mo¾ná býval park
A chodil ho rozsvìcet chlápek
Ten byl postar¹í
A u¾ nedìlal nic jiného ne¾ tohle
Dìlal to pomalu a dobøe
Jeho vá¾nost dìsila dìti
Které dnes u¾ po dùchodu dávno v zemi spí
Nebo vtìleni do èerných myslivcù
Nabízí mastièku na kù¾i malým chlapcùm
Ve "Voresovských" lesích
(Pùvodnì ve Schwarzwaldu - dle vyprávìní)
Cikáni teï zde jsou, kde pøedtím nebyli
Ale jejich poezie ponechává
Co staré ji¾ bylo smysluplným, starým
Na houpaèkách jen sedí
A vraky aut rozhoupávají
Jako své zlovìstné èerné kníry
7. Absolutní Hromada
Absolutní hromada
Dobrý ritál uctívání vìcí
Nevychází v¹ak z materializmu
Nýbr¾ z jakéhosi lpìní na vìcech
Jak zùstaly le¾et, le¾et opu¹tìny
Jich¾ se dotkla ruka, ruka génia
Absolutního tvùrce
Po kterém zùstane jako umìní
I kus èajového pytlíku
Na stole pokrytém
Ji¾ letitou vrstvou hnìdi
Zpùsobenou rozkladem
èerného laku døevìného stolku
Vr¹ení vìcí do absolutních hromad
Uschlé listí poszimu smí¹ené se zmuchlaným papírem
Ve kerém stojí kovová so¹ka zahradníka
S kyticí v ruce
Plechovky uschlých barev
S nánosem tì¾ké zaschlé barvy po okrajích
Vìci zcela nepraktické jsou
Ale hodnotu na nich vytvoøila ta usezenina
Artefakt èasu
Velmi zap¹klá slabost tohleto
Ale èlovìk se toho prostì nemù¾e vzdát
Je to silnìj¹í ne¾ vazba na spoleènost
Tichý klid vìcí, které se nehlásí o pozornost
Souznìní tlejícího - krásné harmonie
8. Maso Èasu
Maso èasu
Dé¹» dlouhý, mlèenlivý vzbudil bahno ze dna
Ètvero øeèi¹» splývá v kalnolkavý tón
Lesk vìcí rezivých jak nìmých bìsù bìlma
Údery kapek v lou¾e – znìlý z masa zvon
Ten zvon je odlitý z tìl pøedvèerej¹ích králù
Ji¾ s hlavou sklonìnou zítøej¹í vì¾e staví
Tne rytmus jateèní do ¾eleznièních valù
Hlemý¾di na vagónech – mystikové praví
Ref: Maso èasu – pulzující beze¹vé
Maso èasu – v kvìtináèích u popelnic
ve výdutích pustých parkù
rodný nádor na nièem
Maso èasu – bytní, jak je pojídáno
nenasytná socha cesty
dé¹», do nìho¾ padá zem
V Umbrtkùv záklon
©lachu coby strunu
®ivoucí tìtivu
Na nehynoucí slova
Vkládám ú s hrotem
©edodárnou runu
Sevøe ji ozvìna
Nabiji pána znova
Dé¹» jitøí vzpomínky
Je¾ tì¾kým vousem hladí
Pøejí¾dí po dìloze
Z ní¾ se chodí zadem
Kdysi jsme coby ¹ípy
Mìli písmo hadí
Kdys bylo Petrohradí
Skartoslavným sadem
Tam vládly stíny
A bezdomovcùv smích
Krev zaschla ve skle
Na jeho onucích
Ref…
Maso èasu – beze¹vé a pulzující
odhrò, barde, nános lící
kù¾i domù, dnù a chtìní
pøilo¾ dlaò na rozechvìní
bledý barde zlého hlasu
studené je maso èasu
De¹»ové úponky po bøeè»anu se plazí
Ten stejným pohybem si podmaòuje strom
Vyjdeme ulicemi, pod oèima nazí
Soumraèné kvete svìtlo, v kapkách jeho lom
Doteky chladivé tváø smiøují s tou záøí
S korozí akordu, jím¾ pro¹ly kosti ticha
Obrazy míst a chvil se v mysli tvorù sváøí
Maso v¹ak bez marnosti rozporností dýchá
9. Lití Podzimního Asfaltu
Lití podzimního asfaltu
i.
Pancéøové nebe øíjna
Blí¾ je vrchùm ostré trávy
Blí¾e støepùm v orani¹tích
Kde se víøí mrakù svit
Zrezlým zmìtím skrytých skládek
Prstùm, je¾ se o nì zraní
Mokrá tìla starých vìcí
Spøedených do tvaru slova
Spøedených do tvaru ohnì
Kdy¾ se sna¾í vyprostit
Ptáci s kovem v koncích køídel
Z doupat v patì hory míøí
Do okapù úzkých svìtù
Pouhou zeï od dal¹ích zdí
Pouhou zeï od køehkých ¹álkù
Pouhou zeï od lidských hrdel
Se zmatenou rozhodností
Tluèou hrany perutí
Slova ohnì de¹tì stìny
Puklé snahy doznívání
Neprozradí touhu marnou
Nad továrnou chladnou svahy
Které èpìly oleji
Ze ¹tìrku se rodí bouøe
Jejich¾ stínem dýchá zlehka
©edotichá lesní stezka
Vydlá¾dìná rozetlením
Tì¾kou vùni kolejí
ii.
Prach z neprostupných køovisek na ¾eleznièních náspech
Mojí maskou
Tápal jsem vnitøky stromù alejemi nepravými úhly koster
Mimodìk tak sestavil a na¹el, èi jím byl
Vytrhnul z trouchnivého srdce a
©pinavým kapesníkem oèistil
Staro¾itný psací stroj
Hlohové trny
Mìl namísto oblých klapek trny
Mìl lesk brou¹eného uhlí krovek nepoznaných druhù
Vyviklaných zábradlí
V základech vertikálních plání propr¹elých panelù
Noèního vypínání
Psát na tom stroji bylo lze jen o hmotì té samé barvy
Potu krajnic asfaltu èi trpìlivé temné lávì
Zrající pod bøehy dnù
Ne¾ ochladne dech jejich tich
Teèe ta hmota pode v¹ím
Pod snìhem a sutí v oèích pøizazdìných mechorostù
Krade zjara kosatce u pøitra»ových zboøeni¹»
Vybledlý leknínový plast a blíny
Z výsypky vesnických hrobù
Do pavouèích jemných sítí
Vrhá chmýøí jiskry hmyzu
Potají kdy¾ teèe ¹pínou unavených pøíkopù
Na propast své hladiny tam sama loví
Po¹etilá souhvìzdí letní sled nebeského ledu
Nenávratné komety
Hloubokou pìstí taví v sazenice
Kopøiv a plevelných bøíz na sirných vrcholcích
Tìch komínù, je¾ plny hlíny dávno spí
Ne¾ ochladne dech denních tich
A ¹edá stezka vzplane tlením
Teèe ta hmota pode v¹ím
Teèe èely keramických psù støe¾ících parapety
Zdìných bytù pøi zemi, kde u stropù se
Bøichem vzhùru vzná¹í mrtvé masturbaèní vìènosti
Vazivem za¹lým jícnu vázy s pelichavým rákosem
Tam sbírá sílu
Byt je prázdný
Pøechozená stmívání
Èin¾ovní veèer rámovaný kobercovým klepadlem
A noc
A matná záti¹í z mìst hodinových mechanismù
Slepé ruce
Torza vyklenutých sklepù
Tøi souhrnná vydání zálo¾ek z nedoètených knih
A lesy spatøené jen z vlaku
Ne¾ ochladne dech denních tich
A ¹edá stezka vzplane tlením
Zlaté svahy vyhasnou
Teèe tam hmota pode v¹ím.
iii.
Pancéøové nebe øíjna
Bledé duny listopadu
Toèité
Schodi¹tì zdí
Bodláèí se pohne v polích
Kalné lemy kalu¾emi
Kalné lemy nìmých domù
V¹echny kvìty promìnìny
Jejich popel
Skane v kapkách
Do rtù rozvodnìných mlh
Pády listù sedají
Po pøí¹eøích mých pokojù
Jsou to
V¹echny rány rokem vleèené
A bezejmenné
Souhvìzdí, které tak tvoøí
©elestí jak náruè no¾ù
©elestí a oèekává
Jenom jedna, u¾ jen jedna rána chybí
Pokoutník tká mezi nì
Svou tenkou nit a do té sítì
Zachytím se s ka¾dým krokem
Bezcílným i naèajstavným
V¾dycky víc
A¾ k úplnému ustrnutí
Ne, ani ten podrost samot
Putování po okrajích, které uèí rozpornému míru
Neochrání tì v tìch dnech
Pøes
Bledé duny listopadu
Ptáci s kovem v koncích køídel
Prolétli v¹ím zaskleným
Teï
Tøí¹tì oken trosky konvic mého sevøeného hrdla
V nahá játra bahen lánù dopadnou, já sklopím zrak
Tak tichá je ta smrt a hrany ostré
Mokrá ¹eï
A stezka nadechne se ne snad víc èi ménì
Pøesto
Chvìje se a staré vìci ve stínech
Jich¾ nedotkl ses slovem nebo rukou
Planou
Dotkne¹ se jich skonem
Teï --
Ze v¹ech ran a ¹erých spekter
Pomalu
Nezvratnì a s bièující palèivostí
Temná láva sliny pøeru¹ených mostù moje hustá chorá krev
Se pøes støechy a høeby v prknech olovìné snítky bouøí
Rozlévá a naplòuje
Zasténají dutá stébla
Pøes tlení a vùnì ¹tìrkù mezi spoutanými pra¾ci
Ostny v¹eho zlomeného
Porcelán a svitky èaje po koberci rozeseté
Kolik je¹tì nálevù?
Plní odstíny v¹ech jiter
Zastavených v rozjímání sklonìnými vìtvemi
A bìlma oèí bøezových jezera pro¹lapaných schodù
Chladné studny výkopù a myslí ve svých pavuèinách
Jejich pouta pøikryje
Ta èerná vlna
Zdi se zøítí
Mrkne¹, znovu vyrostou --
Bodláèí se pohne v polích
Kalné lemy kalu¾emi
Tìlo v jizvách odìné
Chladný dech v¹ech denních tich
Tak neteèný jak v¾dy a svì¾í
Bolestí teï povívá
Teï - hmota která pod v¹ím zrála
Plní tepny, z kterých prý¹tí
Zakousnuto do sebe je i samotné krvácení
V¹e, co zraje, má svou ¾eò
Lití
Podzimního
Asfaltu.
10. Legenda o Špinavé Rouøe
11. Umbrtka Neštká
12. Umbrtkombinát
13. Svírám Rezavý Utahovák
14. Trolej
15. Umbrtkovo Nádraží
16. Zniká
17. Umírající Bezdomovec
18. Zdistav Umbrtka
19. Spasen Šedí v Šedi
20. Slovo Na Závìr
|
|
