|
TROLLECH LYRICS
"V Rachotu Hromu" (2003)
1. Duj, vìtøe, duj
2. Bouøe navždy zuøí
3. V rachotu hromù
4. Národ ohnì, železa a pokladù
5. Kolobìh vod
6. Paganus
7. Vzácné setkání
8. V Kodském polesí
9. Znovu cítím pravdu
10. Ve stínu starých dubù
1. Duj, vìtøe, duj
Odnes vìtøe mysl mou do skal a lesù
Do dáli, kde zem se dotýká nebe
Tam, kde konèí hranice lidských svìtù
Za tmavé horizonty do lesní zemì
Odnes vìtøe mysl mou do zemì za kopci
Tam letité stromy pìjí písnì prastaré
Kde hvìzdy svítí jasnìji za noci
Tam skrze stromy mluví Bohové
Duj vìtøe, duj písnì této zemì
Duj vìtøe, duj na tisíce rohù
Duj vìtøe, duj ať navìky šumí les
Duj vìtøe, duj pro slávu stromù
Odnes vìtøe mysl mou ku starým branám
Kde v každém kameni spí duch pøedkù
Tam, kde sokol vzhlíží k nebeským výšinám
V každém stromì ukrytá tváø skøítkù
Odnes vìtøe mysl mou do øíše Trollech
Duj na poèest mocných strážcù
Ať slyšet je našich zbraní øev
Než ulehnem po boku našich otcù
Duj vìtøe, duj písnì této zemì
Duj vìtøe, duj na tisíce rohù
Duj vìtøe, duj ať navìky šumí les
Duj vìtøe, duj pro slávu stromù
Odnes vìtøe tìlo mé nad špice stromù
Mé oèi hoï na temnou noèní oblohu
Studené srdce mé daruj bohu hromù
Rudou krev jako zemì vìènou vláhu
Odnes vìtøe ducha mého do tmavých hvozdù
Ať na vìky mohu vidìt hejna vran
Ať na vìky mohu cítit vùni stromù
Ať na vìky mohu vidìt hejna vran
2. Bouøe navždy zuøí
Bouøe navždy zuøí
V tìch nejchladnìjších snech
Kde vidím èerný mìsíc nad lesem
Bahnitá pláò mì vzývá
Pøívaly dešťù bez slitování
Chrlí na zem vláhu
V ukrutném duchu praskají skály
Kráèím vstøíc pøírodním živlùm
Hromové dunìní mi podráží krok
Jsem promoklý, promoklý na kost
Chladná a zamraèená je obloha
Zlovìstné vichøici nyní patøí svìt
Sláva vìtru!
Sláva mrakùm!
Sláva dešti!
Sláva bouøi!
Trollech - Srdce Trollech
Èerná jsou mraèna nade mnou
Brodím se v bažinách
Usínám v korunách
Však zuøící déšť mne žene dál
Padají ledové kroupy
Tøíští se o skály
Mrazí mì v zádech
Když vidím žít pøírodní skvosty
Dunící nitro lesních hlubin
Je živoucí duší
Jsem spojen s pravdou stromù
Bouøe navždy zuøí
Sláva lesùm!
Sláva stromùm!
Trollech - Srdce Trollech
3. V rachotu hromù
Z nebe oheò padá
Žhavý popel z kovárny bohù
Èerný dým pohlcuje slunce,
Tak jako vlk ovci požírá
Mraky èerné jako popel, øev draka v dáli zní
V záøi bleskù vidím svou budoucnost
Vítr skuèí v dolinách, to hejkalù je rej
Dìsivý dusot nebeských koní
Ohnìm i vodou mì bohové køtí
Již od kolébky mi v srdci hrom duní
Živelní bìsové po obloze létají
Skrytý jsem pod støechou stromù
V mokrých lukách voda stojí
Vidím svou budoucnost v rachotu hromù
V rachotu hromù - píseò božské kovárny
V rachotu hromù - dusot nebeských koní
V rachotu hromù - probouzí se duch pradávný
V rachotu hromù - hrom v mém srdci zní
Tìžké mraky plují, toèí se nad vrchy
Jsem synem lesù, strážce Trollech
Zrozen jsem spojením nebe i zemì
Mocný bùh hromu dal mi dech
4. Národ ohnì, železa a pokladù
Plujeme tiše,
kam, nikdo neví.
Z neznámé øíše
zpíváme zpìvy.
Ze hlubin zemì, z tajemných skrýší
tryskáme vzhùru v pùlnoèní tiši.
Pøes strmé bøehy, kol skal a lesù
letíme prudce v divokém plesu.
Lesy se chvìjí
pod naším skokem.
V šíleném reji
letíme tokem.
V krajinì rovné, v klidu a míru
hltáme pìny divokých vírù.
Sonáty svojí andante hráme,
na vlnách svých je ukolébáme.
Dech širých plání
vášnì nám hasí.
Do vod se sklání
bohaté klasy.
V jezeru tichém šeptáme s bøehy.
Zjasnìné nebem, plny jsme nìhy.
Noci když jasné lehnou si v kraji,
støíbrné hvìzdy s námi si hrají.
Touha však stará
po dávné pýše
v srdci nám hárá,
žene nás výše.
Neznámé ruce v obìť nás berou,
pøitisknou k sobì na hruï svou šerou.
Mraèný naš koráb vichøice ženou,
ztemnìla pøída šedivou pìnou.
Letíme prudce
zvíøeným nebem,
sraženy v pùtce
ohnivým høebem.
V rachotu hromù, skuhrání bouøí
padáme dolù ve mraèen kouøi.
V tisíci slzách støíkáme kolem,
znièeny pádem, zlomeny bolem.
Šedivým hávem
skryje nás zemì.
V objetí tmavém
tiskne nás jemnì.
V pùlnocích šerých, ve tmavém koutku
èekáme dotek èarovných proutkù.
Èekání zvolna v spánek se mìní,
o taji sníme znovuzrození.
5. Kolobìh vod
Plujeme tiše,
kam, nikdo neví.
Z neznámé øíše
zpíváme zpìvy.
Ze hlubin zemì, z tajemných skrýší
tryskáme vzhùru v pùlnoèní tiši.
Pøes strmé bøehy, kol skal a lesù
letíme prudce v divokém plesu.
Lesy se chvìjí
pod naším skokem.
V šíleném reji
letíme tokem.
V krajinì rovné, v klidu a míru
hltáme pìny divokých vírù.
Sonáty svojí andante hráme,
na vlnách svých je ukolébáme.
Dech širých plání
vášnì nám hasí.
Do vod se sklání
bohaté klasy.
V jezeru tichém šeptáme s bøehy.
Zjasnìné nebem, plny jsme nìhy.
Noci když jasné lehnou si v kraji,
støíbrné hvìzdy s námi si hrají.
Touha však stará
po dávné pýše
v srdci nám hárá,
žene nás výše.
Neznámé ruce v obìť nás berou,
pøitisknou k sobì na hruï svou šerou.
Mraèný naš koráb vichøice ženou,
ztemnìla pøída šedivou pìnou.
Letíme prudce
zvíøeným nebem,
sraženy v pùtce
ohnivým høebem.
V rachotu hromù, skuhrání bouøí
padáme dolù ve mraèen kouøi.
V tisíci slzách støíkáme kolem,
znièeny pádem, zlomeny bolem.
Šedivým hávem
skryje nás zemì.
V objetí tmavém
tiskne nás jemnì.
V pùlnocích šerých, ve tmavém koutku
èekáme dotek èarovných proutkù.
Èekání zvolna v spánek se mìní,
o taji sníme znovuzrození.
6. Paganus
7. Vzácné setkání
Snìhová bouøe
Les pod Radyní
Mráz a zvìø
Noèní kroky
Mráz po tìle jde
Zrak ale neklamný
Mráz nade vším
Mlèí a pøec mluví
Zasnìžený vrch
Propletená køoviska
V nesèetných kmenech
Spatøena tváø skøítka
Zmrzlé plánì
Ledový dech
Omrzlé kmeny
Však život v nich
Ledový pøíkrov støeží bohatství pod zemí skryté
Masivní útvar skalní, království to pradávné
Sníh a mráz, živel pravý, tajemství chladu hlídá
Úzký sráz potemìlý pøírodní píseò zpívá
Postava temná ve snìhu
Tak vzácné setkání
Pravda ve skalách od vìkù
Jen ta pøírodní
V každém koutì lesa
Pod hradem Radyní
Skøítci sídlí od vìkù
Jsou vidìt ve stromech
Ledový pøíkrov støeží bohatství pod zemí skryté
Masivní útvar skalní, království to pradávné
Sníh a mráz, živel pravý, tajemství chladu hlídá
Úzký sráz potemìlý pøírodní píseò zpívá
Myšlenky jsou spjaté s lesem
I oni vìdí o nás
Støeží s námi navìky
Brány øíše Trollech
8. V Kodském polesí
Cítím velký den pøírody
Majestantný kraj plný
stromù, potokù a skal
Souèást øíše Trollech -
Kodské polesí
Lesní scenérie
Nekonèící aleje
Hluboké rokliny
Køišťalové potoky
Za chladného rána zjara vcházím do kodského polesí
Už u bran cítím život lesa i skrytých bytostí
Dobøe o nich vím a o to víc mì mrazí po tìle
Jen slabì prosvítá za kopci ranní slunce
Jako k zemi pøikovaný v stoje zírám na obzor
Obrovští jeleni kráèí po horizontu
Klaním se jejich kráse a zdravím lesní bohy
Poøád je vidím míhat se mezi køovisky
I já stojím na horizontu, hledím v nekoneèné lesy
Mám tu tolik pøátel, co více si pøát?
Jako bych létal, pln síly na dlouhé cesty
Je jich tu mnoho a všechny krásné, lesní...
V údolí šumí potok, vrány krákají
Kráèím, kam mì vede síla magická
Tisíce lesních hymen mi zní myslí
Sic jsem pouhou návštìvou, cítím stíny domova
Ten strom, jenž mì volal...
Doknout se kùry, pohladit rukou
V pøepevném objetí hledím ku vìtvoví
Jako bych líbal ženu, nemohu teï odejít
Pùjdu dál po cestì, èeká mì pramen
Pøírodní píseò zpívá les a víla je se mnou
Prùzraèná voda chladí mé i její ruce
Tolik kypím láskou k lesu a k víle po mém boku
Tak rád bych zùstal, však má cesta vede dál
Pøes pole zelenavé já musím jít
Konìpruské jeskynì budiž mùj pøíští cíl
Snad ne nadlouho se teï musím rozlouèit
Sídlo dávných keltù prý je tento kraj
Znovu cítím pravdu, nesmrtelný duch
Jistì se vrátím do tìch pravých hvozdù
Obejmout paní z lesa, vím, který je to strom
9. Znovu cítím pravdu
Mraky a vìtry nesou hlasy pravdy
Tisíce stromù v nitru mají sílu
Stín lesa - život, tam prýští voda èistá
Vøelé jsou hlasy skøítkù, duch pøírody zpívá
Trollech je hudba z lesù a øek
Trollech je hrom nad bohem falešným
Trollech je symbol pravdy pøírody
Trollech je øíše lesních bytostí
Koruny listnatých králù
Žijí v lese i v mých snech
Jezero ráno v mlze se skrývá
Znovu cítím tu pravdu
Bøehy vod chrání staré vrby
Stìny topolù vìtrem se vlní
Na øece labutì tesknì plují
Znovu cítím tu pravdu
Pøíroda je bohem jediným a není jiné pravdy
Jen její zákony øíše Trollech uctívá
Dlouhé cesty do hvozdù hlubokých a zarostlých
Blíž být svým pøátelùm, ctít pravdu pøírody
Strom starý víc než èlovìk
Pøítelem nejpevnìjším
Rozumí i beze slov mì
Všechny vnitøní pocity
10. Ve stínu starých dubù
Pohleï, jak se drolí lidské království
Zvony bílých kostelù naposledy zní
Vìže si zoufají, èas se mìní v prach
Vìènì ale šumí vítr v mocných korunách
Kde proudí míza èarovná
Tam moudrý poutník rozjímá
Ve stínu starých dubù, kde se køíží cesty vlkù
Ve stínu starých dubù, tam slyším hymny lesù
Písnì o dávných bojích, o noci a o èistotì
Ve stínu starých dubù nepohasnou naše ohnì
Pohleï, jak se ztrácí, co silným se být zdá
Vzácný kov náhrobkù v bouøi oprýská
Jejich pyšné nápisy déšť roznese
O pravé slávì zpívají si stromy po lese
Kosti pravých hrdinù
Pøikryje zlato podzimu
|
|
