|
SVARDENVYRD LYRICS
"Zmrzlé Plameny Nenávisti" (2003 Demo)
1. Prosba k Bohùm Lesa
2. Zmrzlé Plameny Nenávisti
3. Prokletý Strážce Vìèných Bran
4. Návrat Ducha Dávných Dob
5. Úsvit u Bran Bratrù
6. Vlèí Píseò Stínu
1. Prosba k Bohùm Lesa
2. Zmrzlé Plameny Nenávisti
Duše tvá trpí ovládaná bolestí
tìlo tvé pohltil nenasytný pøízrak lži
vìèný stín zahalil mysl tvou
Morana tì vítá ve svém panství
pokoøen vládou
køesťanské špíny
pohøbený v zemi
utichl již jeho hlas
nikdo však nedokázal umlèet
srdce volající po pomstì
v plamenech vìèného mrazu
shoøí tìla svatých krys
v popel a prach promìní se sídlo lži
pochodeò nenávisti plá v našich srdcích
plamen jest symbolem budoucnosti
ledový oheò osvobození
3. Prokletý Strážce Vìèných Bran
Na hradbì vìkù stojíš tak sám
a pohled tvùj na zem se navrací
královna smrt jež zas vládne nám
dívá se jak z tìla krys krev se vytrácí
mlhavá iluze život se nazývá
jak plamene stín a temnoty záø
zástupy oddaných za smrt zas dìkují
krysy jenž ztratily dávno svou tváø
a ve snu zakletý trpíš tu dál
bolest co mysl tvou pohltí
o kùži spálenou mrazem ses bál
jak živý kámen teï svìdkem jsi staletí
nìkterým lehké se odejít zdá
krev jako symbol cesty zpátky
øada slepých je nekoneèná
v náruèi smrti staré své matky
4. Návrat Ducha Dávných Dob
Zamyšlený nad smyslem existence rasy lidské
schoulený jsem mezi kmeny nesmrtelných králù
nenacházím dùvod žádný v bytí plémì tìch
co odvrhli svobodu a sprosté lži teï vìøí
tiché a klidné království silných kmenù
útìchu svou nacházím mezi svými bratry
v nitru mém je duše zranìná
jež krvácí za zloèiny svatých lháøù
dost už bylo trýznìní pod nadvládou køíže
dost už bylo pokory pøed božími syny
duch doby prastaré ať na zem navrátí se
nechť oveèky Kristovy zaplatí za své èiny
5. Úsvit u Bran Bratrù
Po stopách lesních tvorù
provází mì chladný stín
oèi mé vidí úsvit
u bran bratrù mých
hrdì kráèím za svìtlem
jež mì vede do hlouby zemì
sláva èisté pøírodní síle
sláva matce a jejím dnùm
sláva, sláva
6. Vlèí Píseò Stínu
Již brzy se obzor zahalí tmou
a paprsky slunce ztratí svou moc
hladový na smrt se vydává lovit
když svoje dìti zas probudí noc
hrdì se prochází krajinou
prokletý svìtlem již nenajde klid
pøímo vstøíc osudu s touhou a pýchou
bez krve horké již nemùže žít
krutost a síla je prastarým pudem
silný pán prochází krajem svým
dnešní noc je zemì posedlá strachem
a tìla vlèí dál halí stín
|
|
