|
SCABBARD LYRICS
"Soudny Den (Judgement Day)" (1992 Demo)
1. Jden z nįs
2. Noc dlouh¿ch no²³
3. Mor
4. Spas duši svou
5. Pįter
6. Soudn¿ den
1. Jden z nįs
Kráèí dál,má svùj cíl všem nahnat strach,
lidské tìlo, zvíøecí smích, u srdce chlad.
Svou koøist vyslídí sám, zná lidský pach,
lehce zmìní tváø v jinou a taky šat.
Lesk zrcadel, taky køíž, ubývá sil,
ostrý kùl vjel do srdce, zùstal jen stín.
Jeho jasný hlas se rozléhá, vstøíc k druhùm svým,
posmrtný život jeho zaèíná, krev chce ještì dnes.
V kobce temné mùže spát po celý den,
dravcù hlas, netopýrù pláè, láká ho ven.
Z èerné rakve zvedne dlaò, prsty hebké jsou,
z úst zatøpytí se jeho zbraò, zrak bloudí tmou.
2. Noc dlouh¿ch no²³
U køížù v kápích teï stojí, na povel každý èeká,
nenávist v oèích nahání strach, zaèíná noc dlouhých nožù.
Ze všech domù, z trosek mìsta, už se valí hustý dým,
všude kolem proudy krve, a jen náøek ranìných.
Muži v kápích svùj úkol znají, muži v kápích zabíjejí dál.
Pravda v srdcích zasela hnìv, žádný zrádce nesmí pøežít.
0 milost prosí, kdo dýchá ještì,
odpovìdí jim: " fuckin, zhebnìte všichni ".
Hej, už je konec, síla vítìzí, u køížù v kápích stojí,
smích støídá nenávist.
3. Mor
Plno mrtvol, víc než kdo èekal, zemí celou jde stále dál.
Všude jen samé hroby, pustá mìsta, spousta høbitovù.
Mor, už je tady. Mor, znièí vše.
Teï kráèí dál, na své pouti za smrtí,
èerné maso od kostí odpadá.
Všechny lidi má asi v hrsti,
spoutané èernou silou.
Zkáza na zem došla, smrt vybrala si daò
a nad hrobem mìsta, jen pøízrak zkázy sám.
Zohavená tìla všude se teï valí,
zohavená tìla a smrt.
Plno mrtvol, víc než kdo èekal, zemí celou jde stále dál,
Všude jen samé hroby, pustá mìsta, spousta høbitovù.
Mor, už je tady. Mor, znièí vše.
4. Spas duši svou
Hrùzné stvùry jdou cestou dál svou, koho spatøí zhyne.
Sílu svou znají už teï, jdou ovládnout svìt.
Utíkej, spas duši svou, utíkej, jinak zemøeš.
Sílu svou znají už teï, jdou, jdou zabíjet.
Každé tìlo na prach jednou rozklad èeká
stravou zemì má být, tobì se však zemøít ještì nechce
byl bys totiž jedním z nich.
Pryè od nich, jen dál, sbírají srdce,
žene je i hlad po lidských mozcích.
Zbloudilý pocestný bìží jim vstøíc, nic z toho nevnímá,
v šílených bolestech jímá ho dìs, pomalu umírá.
Sílu svou znají už teï, jdou ovládnout svìt.
Utíkej, spas duši svou, utíkej, jinak zemøeš.
Sílu svou znají už teï, jdou, jdou zabíjet.
5. Pįter
Temný les a údolí, jeden starý chrám,
ostrým zrakem hlídá tajemství své.
Páter, skrývá svou tváø.
V opuštìných komnatách rád se prochází
svou moc a sílu v nich má ukrytou.
Stín se chodbou plouží, èerné kápí v rukou má,
svíèku pevnì drží, plamen se jen mihotá.
Chladný vítr chodbou vane, tiché kroky ustanou,
v tom chrámu hrùzy rodí se smrt.
Kdysi býval èistým knìzem, uznával i øád,
degradace, krutý údìl, stal se z nìho kat.
Páter, skrývá svou tváø.
Páter ………
6. Soudn¿ den
|
|
