|
PORT ROYAL LYRICS
"Tváø" (2003)
1. Enola Gay
2. Mistr Jan
3. Stres
4. Nevím jak dál
5. Stará legenda
6. Øád
7. "68"
8. Lidé stínu
9. Spoleènost smutku
10. Tváø
1. Enola Gay
ENOLA GAY
Tìžká vùnì zahrad
kolem mìsto tvý
Ulice, co prázdnem køièí
oèi nevidí
Noci znaven kráèíš domù
dìti dávno spí
Ublížil jsi, nevíš komu
smrt už hladoví
Ref.
Enola Gay, Enola Gay
Ruka zítøka jméno píše
jméno matky tìch
Tohle jméno suknem èerným
zakrylo stíny hvìzd
Statisíce hrdel køièí
palec tiskne spoušť
Ti co nevìøili breèí
co zbylo, jen poušť
Ref.
Enola Gay, Enola Gay,
Enola Gay, Enola Gay
Ref
Enola Gay, Enola Gay,
Enola Gay, už tì vítá
Enola Gay, už tì má
Enola Gay, zase svítá
Enola Gay
2. Mistr Jan
MISTR JAN
Rudej je kardinálùv plášť
jako krev co vytéká mu z ran
Kostnice bránu otvírá
koncil je krvelaèná saò
Ze svýho vìzení vidí pøes møíže
staví tu hranici, staví pro kacíøe
Peèeť co èas mu mìla dát
rozdrtí hejno tupejch hlav
Ten, kdo jim v cestì bude stát
zabít ho to je jejich mrav
Na štítu znamení krvácí
chtìli by ruce mít èistý a nezvrací
Ref.
Mistr Jan pøichází odìn v bílém hávu
Mistr Jan s pravdou svou nebude pít dneska z grálu
Mistr Jan zaplatil krví vykoupení
Mistr Jan nezradil svou malou zemi
Roznesou popel do všech stran
a svìtská pýcha pelichá
Tisíce dalších kacíøù
vstanou ve jménu kalicha
S písní jdou na rtech, co do žil žene strach
Z odvahy køižáckejch pánù zbyl jen prach
Ref.
Mistr Jan pøichází odìn v bílém hávu
Mistr Jan s pravdou svou nebude pít dneska z grálu
Mistr Jan zaplatil krví vykoupení
Mistr Jan nezradil svou malou zemi
3. Stres
STRES
Práce a stres
Prachy a lež
Lidi co lžou
nepomùžou
Protivný jsou
ty lidi co lžou
Neumìj snít
ba ani žít
Že tu zùstat máš
na to lék neznáš
Tak se zeptej sebe sám
co na to povídáš
Ref.
Dnes už tu šanci mám
a už jí neprodám
Nakopnu harlej
sbohem ti dám
Kam zase jdeš
a kdy pøijdeš
kdo ti to dal
a co ti vzal
do kola kolem
když to tak vemem
Sám sebe se ptám
co tu ještì dìlám
Že tu zùstat máš
na to lék neznáš
Tak se zeptej sebe sám
co na to povídáš
Ref.
Dnes už tu šanci mám
a už jí neprodám
Nakopnu harlej
sbohem ti dám
4. Nevím jak dál
NEVÍM, JAK DÁL
Nevím, co øeka nese tmou
nevím, co se honí hlavou tvou
Nevím, co mi slova unáší
nevím, co mi zítøek pøináší
Bojím, já se bojím utíkám
Nevím, proè tvý slova nevnímám
Bylo toho dost, co si chtìla mít
Bylo toho dost a teï nejde otevøít
Jednou odpustíš, kudy já chtìl jít
Jednou odpustíš tolik špatných dní
Ref.
Nevím, jak dál
Nevím, co bude dál
Nevím, co ti øeknu, až tì potkám
Nevím, proè se lidi neshodnou
nevím, co je tou pøíèinou
Tuším, kde se pravda ukrývá
nevím, jestli mám jí poznat já
Bojím, já se bojím utíkám
Nevím, proè tvý slova nevnímám
Bylo toho dost, co si mohla mít
Bylo toho dost a já nechtìl odejít
Jednou odpustíš, kudy já chtìl jít
nechat za sebou tolik špatných dní
Ref.
Nevím, jak dál
Nevím, co bude dál
Nevím, co ti øeknu, až tì potkám
Nevím jak ti øíct, že to byla hra
Nevím jak ti øíct, že špatnì dopadla
Nevím jak ti øíct, nevím jak ti øíct
kudy já chtìl jít
Ref.
Nevím, jak dál
Nevím, co bude dál
Nevím, co ti øeknu, až tì potkám
5. Stará legenda
STARÁ LEGENDA
Kola se roztáèí
loukotì protnou záø
Proè máš zlý tušení
že koukáš smrti v tváø
Vozka se naklání
ta postava nemá tvar
A kytka na klopì
se ti v prach rozpadá
Ruce se sepnou
nad hlavou èerný køíž
A oèi k nebesùm
obracíš v nadìjích
Oblohu zalila
ta èerná znamení
Kdo nám teï pomùže
kdo nás teï ochrání
Ref.
Ten vùz už zase jede k nám
Já ho znám i ty ho dobøe znáš
Dej pozor, kdo k tobì promlouvá
Bùh èi Ïábel, Ïábel sám
Kola se toèí dál
vesnice v plamenech
Mìsta se rozpadaj
horký je ïáblùv dech
Mrazivý vítr
zaèíná znovu vát
A stará legenda
dostává novou tváø
Ref.
Ten vùz už zase jede k nám
Já ho znám i ty ho dobøe znáš
Dej pozor, kdo k tobì promlouvá
Bùh èi Ïábel, Ïábel sám
6. Øád
ØÁD
Já jsem ten hodnej pastýø, co všechny má tak rád
Nikomu neublížím, nikomu nezkøivím vlas
Lásku dám, víru, dám ti, co chceš, víc, já všechno mám
Nikomu neublížím, nikomu nezkøivím vlas
Jenže já jsem vlk a ostrý zuby taky mám
a to poznáš hned, jak zaseknu první dráp
Jen co ho do tebe seknu a svobodu ti seberu
seberu ti tvùj majetek, do hlavy ti navždy vlezu
Jak tì jednou chytím, tak tì nikdy už nepustím
Chvíli já ti budu lhát, chvíli se ti budu smát
o tebe bojovat a tvou duši spalovat dál
Ref.
Øád milovat, ty musíš
Øád to je øád
Øád, ten se nesmí zradit
Øád to je øád, jo to je øád
Já jsem jen hodnej èlovìk, co svou duši má tak rád
Pìknì ji opatruji a høíchùm se vyhejbám
Lásku dám, víru dávám, všem lidem já pomáhám
S tebou se nedohodnem, s tebou není o co stát
Jenže já jsem vlk a ostrý zuby taky mám
a to poznáš hned, jak zaseknu první dráp
Jen co ho do tebe seknu a svobodu ti seberu
seberu ti tvùj majetek, do hlavy ti navždy vlezu
Jak tì jednou chytím, tak tì nikdy už nepustím
Chvíli já ti budu lhát, chvíli se ti budu smát
o tebe bojovat a tvou duši spalovat dál
Ref.
Øád milovat, ty musíš
Øád to je øád
Øád, ten se nesmí zradit
Øád to je øád, jo to je øád
7. "68"
68
Úsmìv víly drtí ti kosti
co se dìje, marnì se ptáš
Ten, kdo vèera vínem tì hostil
postavil teï k tvým dveøím stráž
Lidé strachy dávno jsou nìmí
dlažba praská pod tíhou kol
Bez ptaní jim životy zmìní
to co pøišlo je rudej mor
Ref.
Promítáš si život zpìt a jako tenkrát mìsíc zapadá
Nad zemí spálenou slova strachu nìkdo rozkládá
Osleplí muži jdou zase krví pokøtít svojí zbraò
Nechoï dál, jo nechoï dál, a to málo co máš to si braò
Úsmìv víly drtí ti kosti
vše je jasný, tak proè se ptáš
Konec léta, nezvaný hosti
a hvìzdy s pruhy støídají stráž
Ref.
Promítáš si život zpìt a jako tenkrát mìsíc zapadá
Nad zemí spálenou slova strachu nìkdo rozkládá
Osleplí muži jdou zase krví pokøtít svojí zbraò
Nechoï dál, jo nechoï dál, a to málo co máš to si braò
8. Lidé stínu
LIDÉ STÍNù
Z rudého svitu, z hromù, bouøí, dešťù, mlhy
my první národ byl
Vykroèil vzhùru, cestou trnitou a tìžkou
k vrcholu, k vítìzství
A nevìdomky získali jsme pro nás slávu
staletou povìst, co vypráví
A nìmá minulost pøitom byla v právu
vstali jsme z kalu, z nìhož vznikl svìt
Ref
Cesta nás stále vedla pøes zemì neznámé
po moøích tajemných my pluli dál
Osudem hnané lidské sémì èasem nezkrotíš
hledat naši zemi snù, to byl náš cíl
Kouø dávných ohòù, zmizel kamsi za obzorem
my byli první svìta sloup
Po našich tìlech stoupal národ za národem
a sráželi nás níž a hloub
Dnes jenom vítr zpívá o stvoøení rodu
který první z temnoty vstal
O prvním rodu, který ve svém zatracení doby
posledním se stal
Ref
Cesta nás stále vedla pøes zemì neznámé
po moøích tajemných my pluli dál
Osudem hnané lidské sémì èasem nezkrotíš
hledat naši zemi snù, to byl náš cíl
9. Spoleènost smutku
SPOLEÈNOST SMUTKU
Ráno se mlhy zvednou
kdekdo má hlavu tìžkou
z domù se stíny potácí
Vo holích v huberťácích
z dùchodù, že prej zvrací
a svìt, že kdysi jinej byl
Ref.
Tak bìžte domù, na vás tu nikdo neèeká
Èas pro vás zùstal navždy stát
Senilní staøec se psem
ten, co šel právì kolem
nevím, proè na nás sprostej byl
Snad cigareta v puse
možná, že mìl jsem úèes
co se mu zrovna nelíbil
Ref.
Tak bìžte domù, na vás tu nikdo neèeká
Èas pro vás zùstal navždy stát
Jen jedno tady po vás pøece zùstává
smrad a v duši velkej chlad
Svìt se všema se toèí
pro vás už cesta konèí
a pro nás zase zaèíná
Vemte si rady, story
nemáme zájem, sorry
ta øeka je moc divoká
Ref.
Tak bìžte domù, na vás tu nikdo neèeká
Èas pro vás zùstal navždy stát
Jen jedno tady po vás pøece zùstává
smrad a v duši velkej chlad
10. Tváø
|
|
