|
NUCLEON LYRICS
"Rytíø Nucleon" (2005)
1. Svìt naruby
2. Maškarní rej
3. Èíhá tu Jack
4. Rytíø Nucleon
5. Pravda zdrhla
6. Waterloo
7. Srpen '68
8. Hejbej
1. Svìt naruby
Svìt je asi naruby, dostaneš od nìj do huby,
co nám zejtra zase nadìlí.
Yankee šíøí paniku a Arab jen tak ze zvyku
po ránu si žida zastøelí.
V Arizonì ve škole, støílel tam Joe z pistole
Jessie asi nechtìla mu dát.
V Rusku òákej èeèenec, na tìle z granátù vìnec
vodpálil když v kinì zaèli hrát.
Nápad mám, tam v horách ohnì planou,
cestu znám, zvuk bubnù už nás vítá.
Pùjdem tam, tak nezùstávej stranou,
cestu znám v tej zemi v klidu svítá.
Svìt je asi naruby, dostaneš od nìj do huby
co nám zejtra zase nadìlí.
Yankee šíøí paniku a Arab jen tak ze zvyku
po ránu si žida zastøelí.
Nápad mám, tam v horách ohnì planou,
cestu znám, zvuk bubnù už nás vítá.
Pùjdem tam, tak nezùstávej stranou,
cestu znám v tej zemi v klidu svítá
2. Maškarní rej
V hlavì mám zmatek a duši mám dìravou,
mám kleèet nebo rovnì stát.
Život je dìvka i s nemocí kdejakou,
mám breèet nebo se tomu smát.
Jdu jen tak ulicí a noha za nohou,
nepotkám žádný známí.
Sedí tu žebrák na nìj už nemohou,
tak lidi, co je s vámi.
Každej si hlídá jenom to sví koryto,
všichni jsou hluchý slepí.
Nikomu nevadí, že je tu nablito,
hlavnì že prdel døepí.
Jdu jen tak ulicí a noha za nohou,
koøen s Mercedesem,
køení se blbì z reklamy za výlohou.
Tak tam hodím kamenem.
Každej má masku svou
nìkdo s kravatou jinej zas jinou.
Maškarní rej, každej zívá,
ten kdo masku nemá, musí to vzdát.
Maškarní rej, co ti zbývá,
masku si vem a jdi s nima lhát.
Každej si hlídá jenom to svý koryto,
všichni jsou hluchý, slepí.
Nikomu nevadí, že je tu nablito,
hlavnì že prdel døepí.
Jdu jen tak ulicí a noha za nohou,
koøen s Mercedesem,
køení se blbì z reklamy za výlohou.
Tak tam hodím kamenem.
Každej má masku svou,
nìkdo s kravatou, jinej zas jinou.
Maškarní rej, každej zívá,
ten kdo masku nemá, musí to vzdát.
Maškarní rej, co ti zbývá,
masku si vem a jdi s nima lhát.
3. Èíhá tu Jack
Tak je tu zase jaro a ptáci tady øvou.
Hormony se plaší, v majáku všem straší.
Kámen píchá cihlu, všichni nadržený jsou.
Na lavièce v parku, klátí Pepa Klárku.
Dámy už shazujou, ze sebe zimní šat.
Každá je modelkou, kroutí svou prdelkou.
Úchylák dostává sexuální hlad.
Chystá svou exhibici, má ho jak jitrnici.
Obleèe huberák, pádí dámy k vám,
zábrany stranou jdou.
Deviant za roštím má ho jako trám
a ruce se mu klepou.
Èíhá tu Jack – má huberák.
Èíhá tu Jack – kouká mu pták.
Pojïte se na to, dámy, všechny podívat.
Každá jste modelkou, kroutíte prdelkou.
Úchylák už cítí sexuální hlad.
Chystá svou exhibici, má ho jak jitrnici.
Obleèe huberák, pádí, dámy, k vám,
zábrany stranou jdou.
Deviant za roštím má ho jako trám
a ruce se mu klepou.
Èíhá tu Jack – má huberák.
Èíhá tu Jack – kouká mu pták.
Èíhá tu Jack, èíhá tu Jack, èíhá tu Jack, èíhá tu Jack.
4. Rytíø Nucleon
Bludnej rytíø na koni uhání,
je v plnej zbroji a tak z cesty uhnout.
Zkázu i strach a hrùzu nahání,
kdy se mu chce mùže vám hlavu setnout.
Je Léta Pánì roku tøitisíc,
zemì se vrátila až na zaèátek.
Vládne tu rytíø Nucleon nic víc,
vyhlašujeme atomovej svátek.
On, žije dál, hlavy stíná – rytíø Nucleon,
žije dál, oèi zlý má - rytíø Nucleon,
nuclogram v ruce svírá – rytíø Nucleon,
jeho chrám se otvírá.
Je Léta Pánì roku tøitisíc,
je nový zákon, právo silnìjšího.
Jenom krysy tu vyjou na mìsíc,
je tady peklo trefa do èernýho.
On, žije dál, hlavy stíná – rytíø Nucleon,
žije dál, oèi zlý má - rytíø Nucleon,
nuclogram v ruce svírá – rytíø Nucleon,
jeho chrám se otvírá.
5. Pravda zdrhla
Jak bárka dìravá, co pluje k vodopádùm,
pøipadá mi tahle zem, kde se klanìt musíš klaunùm.
Klaunùm, co si myslí, že tu vládnou.
Klaunùm, co zabíjí sny v nás.
Klaunùm, co mají hlavu prázdnou.
Klaunùm, co rány rozdávaj, pod pás.
Co je to za zemi, kde slova jsou jen hnùj,
to se pak dobøe ptáš, kde že je domov mùj.
Domov, kde ceny stálý jsou.
Domov, kde sama noc tì hlídá.
Domov, kde sny ti neberou.
Domov, kde každej rád tì vídá.
Pravda zdrhla, vládne lež.
Je to divadlo špatný, smutný.
Pravda zdrhla, vládne lež.
Lidi køièí, vrate nám vstupný.
Co je to za zemi, kde slova jsou jen hnùj,
to se pak dobøe ptáš, kde že je domov mùj.
Domov, kde ceny stálý jsou.
Domov, kde sama noc tì hlídá.
Domov, kde sny ti neberou.
Domov, kde každej rád tì vídá.
Pravda zdrhla, vládne lež.
Je to divadlo špatný, smutný.
Pravda zdrhla vládne lež.
Lidi køièí, vrate nám vstupný.
6. Waterloo
Èas zašlých, dávných bojù jest v kronikách psán.
Prach, špína a jezdci na koních, život v sázku je dán.
Zástavy obou vládcù už varují vás.
Meè tvrdý na steè bojovníkùm velí, duch války je v nás.
Dusot kopyt do dálky hlásá, že boj zaèíná.
Jako sopka rozbouøená, smrt zase kšeft má.
Pláè, náøek, moøe mrtvých je Waterloo.
Zlá tváø, utrpení je Waterloo.
Váš údìl, peklo a hroby je Waterloo.
D隝, hrùza, pohøební zvony je Waterloo.
Jen vítr se v bojišti honí, mezi mrtvými sám.
Sténání ještì trochu živých v tichu zaniká.
Voják mrtvý v troskách leží, u lafety stál.
Kdo je vítìz a kdo není, král je mrtev, a žije král.
Pláè, náøek, moøe mrtvých je Waterloo.
Zlá tváø, utrpení je Waterloo.
Váš údìl, peklo a hroby je Waterloo.
D隝, hrùza, pohøební zvony je Waterloo.
7. Srpen '68
Tenkrát v srpnu 68“ s tankem Rus pøijel.
Nikomu to nebral rozum, co Rus u nás chtìl.
Bolševickou pìstí hrozil, rusky na nás øval.
Co všechno Èech potom zkusil, držkou zemi rval.
Tenkrát v srpnu 68“ Rusák tady hnil.
Hnil a smrdìl našim nosùm, dlouho tady byl.
Naši zemi jako vampír vysál a zotroèil.
Rusovi na záda bych se s chutí vymoèil.
Graníci vám zakryvájem. Pa-rusky vám pamagájem.
Tenkrát bejt rytíøem z Blaníku,
když Èechy napad Rus.
Tenkrát bejt rytíøem z Blaníku,
tak jsem na nìj aspoò flus.
Tenkrát v srpnu 68“ Rusák tady hnil.
Hnil a smrdìl našim nosùm, dlouho tady byl.
Naši zemi jako vampír vysál a zotroèil.
Rusovi na záda bych se s chutí vymoèil.
Granici vám zakryvájem. Pa-rusky vám pamagájem.
Tenkrát bejt rytíøem z Blaníku,
když Èechy napad Rus.
Tenkrát bejt rytíøem z Blaníku,
tak jsem na nìj aspoò flus.
8. Hejbej
|
|
