|
NIENOR LYRICS
"Bezejmenný" (2007 Demo)
1. Ïáblova smlouva
2. Smuteèní prùvod
3. Poslední obìt
4. Bezejmenný
5. Slova proroka
1. Ïáblova smlouva
Zkoumal svitky starodávné sepsané pøed staletím
Temná síla skrz nì vládne, jež vše dobré pohltí.
Po vìdìní zaèal bažit, nesmrtelný býti chtìl
Laènou mocí žízeò svlažit, tímto snem se opíjel.
Srdce v kámen ztvrdlo mu a jeho duše zèernala.
Cizí vùle jeho mysl natrvalo spoutala.
Pro vìènost život bral, pro svou moc se ïáblu zaprodal.
Uzavøenou smlouvu mìl, krví obìtí se opíjel.
Kam pøišel tam vnesl strach, pozor všichni, jde sem vrah.
V oèích obraz šílenství, chodí mìstem èerný stín.
Vlasy bílé jako sníh, oèi v barvách ledových.
Po èase však zaèal chápat, že pøichází noci stín.
Že svùj život nezachrání, tak duši.
Na kolenou zaèal prosit
Jeho duši nechce spasit nic.
Na pláè už je pøíliš pozdì, vzpomeò si na nevinné
Postav se té strašné hrozbì neb tì peklo nemine.
Smrt se blíží, strach se plíží, v hlavì slyšíš køik a pláè.
Ïáblu duši zaprodanou vyplatil bys, není zaè.
Moc a sílu máš, dál se schováváš.
Žít ukrytý toť tvùj osud, navždy budeš žít jak dosud sám.
Pryè je žal i smích, být jen neteèný.
nikdy nenalezneš klidu dávno nejsi dík touze svùj pán.
Jsi už navždy sám, sám a rozlámán.
Víš, že nemá cenu prosit, tvou duši už nechce spasit NIC!
2. Smuteèní prùvod
Promítáš si v myšlenkách jaký to mùže být
Když duše tìlo opouští a nenalézá klid
Bolest už dávno necítíš konec je na dosah
Snažíš se do tmy zakøièet nikdo tì neslyší
Tvá aura již se rozpadla tìlo nic nechrání
Bojuješ se zbytkem sil s pøízrakem, co tì ve snu pokoøil
Na márách už tì odnáší zní zpìvy umrlèí
Dlouhý prùvod smuteèní co slzy neroní
Smìjou se tvýmu osudu jak skøeti z podzemí
Ty postavy už dávno znáš ze snù nejhorších
Tanèí nad tvou rakví èernou v orgiích se ukájí
Ostatky jsou rozmetány èervi hodují
Šílenej smích do uší zní na slavnosti pohøební
Tìlo co je zneuctìný nenalezne klid.
Tanèí nad tvou rakví èernou
V orgiích se ukájí
Šílenej smích do uší zní
Na slavnosti pohøební.
Bojuješ se zbytkem sil s pøízrakem, co tì ve snu pokoøil.
3. Poslední obìt
Slunce rudne, noc se blíží
Bùh ze svého trùnu shlíží
na ta malá lidská stáda
jak ïábel své plány spøádá
Rozfouká vítr, rozbije domy
vylije øeky, podpálí stromy
krve dívek napije se
tu bolest zem neunese
Tma pokrývá celou zem (není nic)
Svìt pláèem je naplnìn (jeho líc)
Hledej, hledej, hledej òákou skrýš
Strach zalézá ti až pod krunýø
Pláè mísí se se smíchem (prchej dál)
Smrt bude tím prorokem (žít je žal)
Zemøeš, zemøeš, zemøeš, zemøeš sám
Všechna víra byla jenom klam
Když vzdal ses svých nadìjí, uvidìls záøi
Z tvých oèí skanula slza po tváøi
Však zrakem byls oklamán a smyslù zbaven
Pøed tebou zahoøel pekelný plamen
Krev vytéká ze tvých žil (pìknì kleè)
Sám zbyteènì øveš z plných sil (jen si jeè)
Pít vodu, pít, chtìl bys snad
V ní se však skrývá had
Ráj navždy je zapuzen (kde je klíè)
Pryè zmizel ten sladký sen (vše je pryè)
V tvé duši zbyl jenom kal
Strach nadìji rozlámal
Had se plíží, plán ti køíží tak bìž!
Svítání se v dálce zajiskøí
Ohlédni se za svou bolestí
Není nic za co by ses mìl bít
Jenom vlastní krev tu neprolít
Den už mizí a ty bìžíš pryè,
Soumrak blíží se, jak smrtonosný biè
Poslední chvíle kdy seš ještì živ
Nikdy nebude nic jako døív.
Slunce rudne, noc se blíží
Bùh ze svého trùnu shlíží
Na zemi jenž pálí žal
Satan zkázu dokonal
Rozfoukal vítr, rozbil domy
Vylil øeky podpálil stromy
Krví dívek se napojil
Zamìøil poslední cíl
Otoè se a pojï blíž, jsi poslední z obìtí!
4. Bezejmenný
Pùlnoc temná se krade tiše
Èerné roucho noci svìtlo zakrývá
Na náhrobní kámen záø mìsíce píše
A zem chladná v køeèi se pomalu rozrývá
Když hodiny odbijí minutu poslední
ten jež se v temnotì ospale krèí
A v úkrytu pøeèkává žár slunce polední
Ze zemì vyvržen o krvi sní
Staletí prázdného snìní
Halen do chladu a veèera
Však proroctví dávné to mìní
V rubáši èerném ze šera vystoupil
Nazýván jest Bezejmenný,
Nositel strachu a utrpení
Plížíš se v zákrytu stínu a noci
Tak oèi obìtí nestaèí zøít
Jen výkøik už zazní a není pomoci
S ránou na krku souzeno jim møít
Poslední zima koneèky prstù proniká
Nenasytná, objímá srdce tlukoucí
V dusivé temnotì mysl se zalyká
Poslední pohled na vlastní krev tekoucí
nelítostnì zemí hltána
A v dáli hoøký smích
z hrdla se deroucí
Ústa tvá
jsou krví potøísnìna
Ticho se v okolí prostírá
Pøedpovìï dávná je naplnìna
Noc však už pomalu umírá
Touhou po krvi èerstvé byls zaslepen
Neslyšels v dáli zvony bít
Když temnota chladná zas odchází snít
A slunce se z nadvlády probírá
Úkrytu žádného pøed koncem není
Sám svému prokletí kráèíš teï vstøíc
Jako biè do srdce šlehá žár denní
Rozerván nespatøíš svou bolest víc
Závidíš mrtvým myšlenkám
Chladu a zášti svìtlo je plné
Je konec, a teï jsi sám
Èerné roucho noci svìtlo zakrývá
A zem chladná leží a více se nehýbá
5. Slova proroka
Slzy z mrakù teèou, ten déšť se líbá s tmou,
nocí tajnì vleèou si svou nekoneènou pouť.
Temný obraz v každém z nás
v hloubi duše slyší hlas,
vtíravý je slepý strach.
Prorok káže nad mrtvými, kteøí svoji krev prolili.
Satan káže nad živými, kteøí padlých krev vypili.
Dítì èerné slzy roní, na kostele smrt už zvoní.
Smrt a strach zmìnily se v stín,
na márách zbyla vùnì kopretin.
Krev a pláè se do zemì vpíjejí
nezbývá, než doufat v nadìji.
Opojená pokolení, další války osud zmìní
vše pøevrátí naruby, než svoji zem zahubí.
Vše sežehne laèný plamen,
pøed oltáøem vyøkne amen,
motlitbu svou vykøikne
a pak navždy umlkne.
Já nejsem sám,
Je nás víc
Je nás mnohem víc, zástupy zoufalých
Život hledají, vzdorují smrti.
Mají otázky, èekají odpovìï,
Já jsem ta cesta.
Jdi, mùžeš jít k svìtlu dál,
vem si to, co strach vzal,
Slunce svit-
Pøed sebou uvidíš, tak vyjdi k nìmu blíž,
Neboj se neshoøíš, zas volnost pocítíš.
|
|
