|
MASTER'S HAMMER LYRICS
"Ritual" (1991)
1. Intro
2. Pád Modly
3. Kazdý Z Nás...!
4. Ritual
5. Geniové
6. Cerná Svatozár
7. Vecný Návrat
8. Jáma Pekel
9. Zapálili Jsme Onen Svet
10. Vykoupení
11. Útok
1. Intro
2. Pád Modly
Mohutný èerný dým z útrob zemì,
nebesa krvácejí,
rudé skvrny na snìhu záøícím
stále se zvìtšují.
Je pravdìpodobné,
že nìkdo nahoøe
marnì a zoufale se snaží
smývat høíchy svìta -
je tìžké proklínat,
co již dávno prokleto,
nelze nic napravit,
když sémì Zla již dávno zaseto!
Tvùj pomník skrývají
plameny hladové,
až k nebi zdvíhá se dým,
my už budem umírat s požehnáním
nièitelé falešné víry!
Žáláøníci nebes, váš ráj je vìzením,
dejte mi jediný pevný bod ve vesmíru -
Peklo! Váš pomník rozdrtím
jediným úderem, posledním úderem!
3. Kazdý Z Nás...!
Vaše srdce pøetékají hnìvem
nemilosrdným,
chtìjí se zbavit zátìže,
pro kterou tam místa není,
tìch prolhaných vøedù
na bušících svalech,
koneènì svobodných, teï
už je to nìco víc než
rouhání!
Odporné symboly svatého tìla -
sveøepé pohledy obìšencù,
z jejich sádla jsou uhnìtena,
tisíce nožù vyrývá znamení:
každý z nás zabíjí Boha!
Doneste k onøadu bøemeno své
znetvoøené k obrazu jeho,
to astrální pojetí je velmi silné,
jeho jádro musí být probodeno.
Rozžhavené ocelové hroty
projíždí tajícím voskem,
zaniká svìt podlých
vìøících s dutým mozkem!
4. Ritual
5. Geniové
Tak jako v smrtelné agonii
prožíváš život uplynulý,
poslední západ slunce
promítá krvavé stíny -
obrazy z druhého bøehu
na stìnì pohyblivé,
úzkost podøizují hnìvu,
elementálové!
„Otèe, proè jsi mì opustil?“
„Protože víra tvá je silnìjší než já!“
„Já vím, už tì nepotøebuji,
geniové bez pohøbu vcházejí.“
Do øíše strašlivých tajemství,
kam mají pøístup jen zemøelí
vedeni zákonem vítìzství,
neèekat, co „osud“ nadìlí.
Na nás už neplatí terror
andìla sebeklamu,
Leviathan
otvírá svoji tlamu!
6. Cerná Svatozár
Ty spatøils hoøící èernou svatozáø,
toho, jež káže nám, že život je pøeludem
kynul Ti - za mnou pojï - ty skryl jsi svoji tváø,
marnì jsi vážil pout za jeho pohledem.
Až brány sedmi pekel budou dokoøán,
pozdì je pøemýšlet, co mìl jsi dìlat døív,
varuj se úmyslu vstoupit nepozván,
Tvou duši pohltí jen ledový masív.
Úlomky tìžkých kovù se øítí temnotou,
dvì oèi záøí v dáli s klidem lhostejným,
žádný tvor nepronikne jeho samotu,
není-li Zlo živlem pøevládajícím.
Bolesti existence rázem pochopíš,
bez formy Zlo, èisté v každém z nás,
v tu chvíli ucítíš dech ïábla mnohem blíž
a žádné otázky už nebudeš si klást.
7. Vecný Návrat
Na pøíšerných paprscích vodních krystalù
mrazivou vìènou nocí kmitají ohnì
pomalé a tiché jazyky plamenù
doutnající zkázonosná Vùle.
Vždyt sami sobì jsme symbolem spásy
nepøežijí nic netušící
pentagram na hrudi každého z nás -
znamení vševyjadøující.
Tentokrát nezazní žádný signál
nzbouøení duší, co nevrhaj stín
Pekelné zvony jsou zbroceny krví
a zvoní k vìènému návratu
aarrrgh!
Dobøe znám to místo, kam všichni stejnì patøíme,
nevìøte prolhanejm držkám prorokù
Bùh je teï náš sluha a Satan jak by smet -
ty dva pacholci už mì dávno pijou krev
a smrt je konec jenom pro nìkoho
zato my vám ještì ukážem
co to znamená,
co to znamená -
dívat se Mistrovi do tváøe!
8. Jáma Pekel
Vesnice hoøí, nocí jdu sám,
zkrátím si cestu pøes pole lán,
obklopen dýmem, na konci sil,
aè smysl neznám, jasný mám cíl,
vìdomí ztrácím a pøece bdím,
vede mì Ïábel, tam dolù - k svým.
Snad jsem již mrtev, pro tento svìt,
Satan však sílu vrací mi zpìt,
koneènì vidím pekelný chøtán,
do žhavých temnot vøele jsem zván.
S tìlem již nehmotným pøicházím blíž,
za mnou se zavírá železná møíž.
Jáma pekel, stokrát prokletá,
jáma pekel, krví zalitá.
Teï sloužím Ïáblu, smrtí a zlem,
roznáším zkázu, jsem démonem.
V každém stavení èerný oltáø, na každém obraze je moje tváø.
S hrozivým smíchem vracím se sem,
pøíznivci Ïábla padaj na zem.
Èerná je touha, bledá však krev,
kdo není vyholen, sklidí mùj hnìv.
Marnì se pachtí, modlí a sní,
démonem stát se ne každý smí.
Posedlí vztekem vesnici boøí,
marnì vše dìlají, marnì stoh hoøí!
9. Zapálili Jsme Onen Svet
ZAPÁLILI JSME ONEN SVÌT
Stane se pravdou náš divoký sen?
Masakr hladových duchù
jen správnì zacházet se skuteèným zlem
demonùm popøát sluchu.
Tisíce let mlha roztroušená
zakrývá propasti bezedené
zraky živých - hlubina nedozírná
saháme k odvaze šílené.
Zakleti ve sklalní dutinì
polomrtví vzývají podsvìtí
svíce života dohoøívá línì
zbyteèné jsou všechny obìti.
Druhá strana pøestala existovat
dlouho tam bude jen vìèný led
stolek již nemùže nám zprávu dát
zapálili jsme Onen svìt!
Nastává noc duševních sebevrahù
nelouèíme se však se svìtem
ledové krystalky vraždí již oblohu
koneènì spatøíme obrysy vzdálené.
Duše uprchlé z života vìzení
na pevné zemi víc nespoèinou
hmota se vypaøí v okamžik zdìšení
ve jménu ïábla nejmocnìjšího.
10. Vykoupení
VYKOUPENÍ
Žijete v truhlách naplnìných jedem
venku na vás èíhá jistá smrt
poøád je to lepší
naž veènì chodit støedem
deset tisíc mrtvol v rozkladu.
Zaháníte úzkost bojem s pøedstavami,
budoucnost je vždycky nejistá,
s obsahem lebky nevíte si rady
- tu se zrodí síla neèistá.
Koryta øek huèí roztaveným zlatem
stejnì jako v žilách vaše krev
je jen otázkou èasu kdy vylije se zbøehù
otrávený pramen,
døímájící hnìv.
Na opaèné stranì
až za horoucím peklem
vykoupení èeká - proè ne hned?
Nesmyslný život
zalije èerným svìtlem
jediný možný okult black!
11. Útok
(Dedicated to Anton Szandor LaVey)
Dvakrát tisíc let pykáme za nìco,
co jsem nikdy neprovedli,
dvakrát tisíc let trpíme za nìkoho,
koho jsme nikdy nevidìli.
Tady a teï!
hnijeme za živa.
Tady a teï!
bída, smrt a nuda!
Ten, kdo mi øíká: “nesmíš“,
je mým nepøítelem úhlavním,
teï pozná to, co mi zakazoval,
malý, nepatrný útok zaèíná!
Starý kulhavý pes musí být sežrán
vlastními dìtmi, neboj oni budou
pod praporcem silných vládnout na Zemi!
Tady a teï -
Alfa a Omega!
Tady a teï -
osud ve svých rukách!
Víru, která muèí, rády zlikvidují
její obìti,
vašeho spasitele vìšíme za nohy -
už se ve vìtru klátí!
Tady a teï
vidíte Božího syna,
tady a teï
jeho svíce zhasíná!
|
|
