|
HEIDEN LYRICS
"Tinne" (2005)
1. Ngetal (Instrumental)
2. Ohòová noc
3. Promìna (znovuzrozen k zániku)
4. Chladný dech podzimu
5. Když lesy spí (Instrumental)
6. Hnìv nebes nesmrtelných
7. Polární den
1. Ngetal (Instrumental)
2. Ohòová noc
Krajem letí záøe mnoha ohòù
duše dávno padlých dnes krouží kolem nás
vítr kvílí hymny zašlé èasem
pøes sevøené rty dere se jméno Cailleach
Ohnìm uzavøen jest kruh
posvátnými tanci vítejme nový zrod
na skalnatých hradbách slyš
zpìv Matky hor
ať zemì dá svou vláhu silný
živ dál bude náš rod
3. Promìna (znovuzrozen k zániku)
Šedivá duše bloudí krajem
strhaná mysl seschlý jak smrk
kam mizí oheò, kam mizí dech
budoucnost v barvì havraních brk
Popøel jsem lidskost vedený tmou
opustil rod, pryè od lidských plk
v mlhavé šedi napospas matce
promìna v citu je z èlovìka vlk
4. Chladný dech podzimu
Na chladné pùdì podzimu spoèine má tváø
hávem mrazu listy kryté, tak chladná je luny záø
havraní køik ze stromù a mrtvé listy javorù
je tìžko duši ztrápené, dýchaje smrt z obzoru
Ref: Spalující mráz objímá mùj kmen
Cernunne mùj pane, kéž by déle trval den
Když havraními køídly obloha je krytá
když vítr buší silou do všech stìn
když zuøívý mráz mi trhá kùru z kmene
já toužím cítit slunce, však obklopený nocí jen
5. Když lesy spí (Instrumental)
6. Hnìv nebes nesmrtelných
Prastaré brány èasu, dnes rozervané dokoøán
v mlhavém žhnoucím svìtle, dechu vymøelých kultur
okovy odvìkého hnìvu, pøetrhané ohnivým kruhem
ubohost lidské duše, urážka nìkdejší èistoty
Ref: Dunící hnìv nebes, my probuzeni v den odplaty
postavy v mraènech, zuøivý bìs tmavé oblohy
Bezduchá masa lidí, pøed blesky klaní svùj høbet
mohutné poryvy vìtru, lidé se vzdávají nadìjí
obrovští bohové v mraènech, ten pohled co svazuje dech
pramálo zbývá sil v pøívalech ledových krùpìjí
7. Polární den
Ztrouchnivìlý strom, paže mrazem tuhnou
žijící kdys tìlo nyní vìtve kryjí
tìžko poznat ve snìhu postavu nehybnou
rudý krve kvìt se mrazem vybìlí
Prùzraèné paže ledových bytostí
zvedají mne vzhùru, skuteènost èi sen
hvìzdy noèní oblohy promìní se v trny
krutost sfér astrálních, je polární den
CHLAD, chlad mi proudí v žilách
Svoboda všech smyslù bìsnící v mém tìle
z promodralé postavy vytratil se dech
nehybným vzduchem letící mrak krystalù
od srdcí starých kamenù, jinovatky mech
Vidím - skrze oèi ledních medvìdù
cítím - skrze v chlad zakletý svìt
slyším - zkrze nesèetná slz jezera
duše - z každé kapky krve led
|
|
