|
ENDLESS LYRICS
"Perihelion" (1999)
1. When the day dies
2. How the angels’ wings...
3. Under the grey sky
4. Endless
5. Silver Moon
6. Ecstasy
7. Immaculate...innocent
8. Scream
9. Perihelion
10. ...memories
11. Torpid
12. Under the wings of crows
1. When the day dies
2. How the angels’ wings...
Ponoøen ve svém køesle opouštím své tìlo...
Pozoruji atomové peklo, rozpoutané pode mnou
Jsem sám... jen já mám vidìt... kdo o tom rozhodl
Jak cigaretový dým... teï stoupají k obloze
Duše, které se mnou vidìly,
jak dìti umíraly s otevøenýma oèima
Slzy místo krve, krev místo slz
Jen já vidìl, jak andìlùm hoøela køídla
Snad jednou uvidí, co jsem vidìl já
Snad jednou nechápavì zakroutí hlavou
... jen já vidìl, jak andìlùm hoøela køídla
3. Under the grey sky
Sedím a zasnìnýma oèima pozoruji oblohu,
má duše opouští mé tìlo a letí k dalekým hvìzdám
Navštìvuji neznámé svìty, ve kterých nevidím
žádné lži, špínu, zradu... vše je bílé
Neznámá místa plná obdivuhodných tajemství
Tisíce pøíbìhu, kde jsem hlavním hrdinou
Padlá království, padle kultury
Zde jsem šťastný a volný
Proè ale musíme utíkat do jiných svìtù,
abychom se cítili bezpeènì?
Proè realita ubíjí mou duši
a dusí mé myšlenky?
V mé mysli si stavím svìty,
které by ani bùh nedokázal stvoøit
A proto je dobré, že mùžeme snít
... i když pod šedivou oblohou
4. Endless
Krajinou, kde slyšíš zpívat stíny,
kde oblaka tanèí tanec úzkosti,
tam mùžeš potkat nás... nemusíš se bát
Vše vìèné je,
na šibenici povìsili jsme èas,
ledový vítr vytrhal mu vlasy
A táhnem dál, dokud bude za èím jít
Èerné myšlenky mùžeš slyšet z trnù rùží
a v temnotách se nesmìje jen šero
Kráèej dál a neotáèej se... nemusíš se bát
A tisíce havranù se vrhá do vln moøe,
vlny pøíboje tu požírají skály,
vidíš podivné stopy v písku... nemusíš se bát
My nezastavujem se, pøed námi temný hvozd
Vše živé již dávno zkamenìlo hrùzou
a pøesto slyšíš podivný zpìv... nemusíš se bát
A provždy pùjdem dál,
s plameny v oèích, s ohnìm v srdci
Mùžeš nás spatøit, mùžeš slyšet náš zpìv
Je to cesta bez konce, cesta v temnotách, cesta strachu,
ale nemusíš se bát... e n d l e s s
5. Silver Moon
In the horizon by the fall of the dark
Even today appears silver and glossy like my jewel
In the darkness a cold diamond
The touch of dreams
A ceramic flute sounds in your picture
"Why the sun also doesn't shine on the reverse side of the moon?"
I ask myself when your light divides my room into shadows
Lots of clouds in a face of white dust
Imprints of stellar heaven messengers created your face
Lots of old-men know your outlines surely by heart
When they can't sleep in the dark nights
And I'll also grow old and my hair will become a silver shine
As grey as yours
And like all of us
I'll forget the stupid dreams which oppress me
And I'll again silently whisper to the darkness
"What are you hiding, why can't I know your reverse face?"
6. Ecstasy
7. Immaculate...innocent
Tvùj žhavý dech
Slzy krve... bolesti... chtíèe
Propletená tìla... duše... mysli
Jména byla zapomenuta
Slova jsou zbyteèná
Prostor se rozplývá
Èas se zastavil
Vznášíme se mimo vše
Jen my... bez høíchù... bez zábran
Èistí, nevinní, sví
8. Scream
Ztracený výkøik na vysušeném, slaném jezeøe
Krystaly soli se tøpytí a písek je vlhký a teplý
Jako pohled lidí, kteøí køièeli o pomoc
než se jejich bárky ocitly na suchu
Umírá okolí i kraj,
kde život lidí už dávno ztrácel smysl
Poslední výkøik
Být tu pár stromù,
snad by se aspoò jednou odrazil
a vrátil se k ústùm staøíka,
který odchází,
snad umírá stejnì jako jezero
Otisky mrtvých ryb v soli,
po které chodíš
Jistì to pálí s krví popraskaných chodidel
Odešel výkøik, dávno se ztratil,
s poslední kapkou, slanou jak slza...
9. Perihelion
A byl tu...
Prostor je jeho vlastností, tak se neptej, co je na konci...
Èas je jeho vlastností, tak se neptej, co bylo pøedtím...
Kdo tlesknul, louskl prsty èi vytáhl jej z klobouku?
Bláhoví marnì hledají restaurant na konci vesmíru
Vše konèí tam, kde zaèalo... kruhy v kruzích
Kdo roztanèil pulsary, nechal vyhladovìt èerné díry?
Kdo øekl jedna a jedna jsou dvì?
Ale rychlost svìtla pøiètena k èemukoli je zase jen rychlost svìtla
Co èi kdo se skrývá za horizontem událostí?
Všem zvìdavým zkroutil vesmírné dálnice do bodu,
z nìhož vychází
Hlavu zvedáš k obloze, vidíš tisíce otázek,
ale ještì víc nacházíš pøi pohledu do zrcadla
Proto vyèkejte, vy lidské bytosti,
jednou najdete odpovìï na otázku PROÈ
Jednou pøijde váš perihelion
10. ...memories
11. Torpid
Já se jen smìju... proè ty stále pláèeš?
Já tu stojím vzpøímený... nedívej se poøád do zemì
Já žiju... proè ty stále jen umíráš?
Já chci bojovat a prát se... tebe baví jen pøihlížet?
Já používám køídla... proè ty se jen plazíš?
A zajímá mì... proè poøád stojíš bokem, jakoby...
omámený, ospalý, slabý a paralyzován
Konec života?
Konec radosti?
Konec léta a zaèátek zimy?
Zamysli se, jaký je vlastnì rozdíl mezi mnou a tebou
Já kráèím dál a neotáèím se... proè sis sedl k cíli zády?
Já mám otevøené oèi... proè nosíš sluneèní brýle i v noci?
Já nedùvìøuju neznámým... proè se bojíš?
Nikdy jsem se nebál prorazit hlavou zeï
a proto nejsem jako ty - omámený, ospalý, slabý a paralyzován
12. Under the wings of crows
Jen šepot køídel tisíce vran roznáší má dlaò,
tam nìkde za plotem, kde je konec svìta,
snad tam, právì tam,
já na kolena do èerného bláta k zemi pad
Jen šepot køídel tisíce vran drží má dlaò,
dlaò bušící na dveøe slepoty
Køik vran, jen pouhá kulisa nevidomých,
chci slyšet jejich øev,
v ozvìnách èerných nocí bílých vran
Jen šepot køídel tisíce vran
pøenáší mou duši ze všech stran,
duši vyrvanou ze starého obrazu
nesou køídla do svìta lidí,
kde pìšák s bílou holí více než já vidí
|
|
