|
CALIBOS LYRICS
"Nasedej" (1997)
1. Koketa
2. Pupek
3. Kletba
4. Pláè
5. Mamon
6. Tak dost
7. Planina
8. Nasedej
9. Táhni pryè
10. Prachy
11. Navždy tvùj
12. Podvod
13. Hloupý kecy
14. Klauni
1. Koketa
KOKETA
(Andrejší / Andrejší)
Tìch tvých her mám už dost,
jseš samej flirt, ve mì už kypí zlost,
slizká jseš jako had,
zkoušíš mì dostat, tyhle ženský nemám rád.
Tak øíkám, už mì nezkoušej,
vynech mì, baby, já nejsem tak pitomej,
tak øíkám, už mì nezkoušej,
nechej mì být, pøed jiným se pøedvádìj.
Svùdnej hlas, úzkej pas,
nádherný oèi, dlouhej havraní vlas,
dobøe znáš cenu svou,
chlapi jak blázni plazí se za tebou,
dát jim šanci a potom vzít,
tohle tì baví, v tomhle ty umíš žít
a klidnì zkoušej, jak obstojím já,
dìvèe, máš smùlu, tvá krása mì nezajímá.
Pøedvádìj, pøedvádìj, pøedvádìj se,
když se ti to líbí,
jen mávej a mávej, zamávej s každým,
kdo ti dá šanci,
tak svádìj a svádìj,
jednou se holka sama šerednì spálíš,
vysmátej, vysmátej,
vysmátej v týhle chvíli jsem jen já.
2. Pupek
PUPEK
(Andrejší / Andrejší)
Zaèíná mì štvát mùj zuboženej vzhled,
zvykl jsem si cpát se a teï jsem samej špek,
tìlo mý uvadá a s báchorem se sotva hýbám.
Kam se podìl zájem všech dívek a žen,
proè se nechytám už jako døív a jen,
kynu, kynu dál a další kila lehce sbírám.
Knedlík, vepøový a k tomu pìt dvanáctek
a místo sexu flák tlaèenky pøed spaním,
zaèínám toho mít už dost.
Zaènu bìhat, zvedat tìžký èinky,
dennì budu chodit na bazén,
jen mì holky mìjte zase rády,
chci být zase jak døív oblíben.
Ode dneška jím už jenom sóju,
vepøový už nikdy nechci znát,
chci být štíhlej jak jsem kdysi býval,
tak mi šanci zkuste ještì dát.
Chci být zase chlap a chci být zase fit,
v posilovnì sílu musím teï nabýt,
za nìkolik týdnù budou holky ze mì šílet.
Budu tìlo trápit a makat ze všech sil,
pøekroèím svùj stín, teï už mám jasnej cíl,
nikdo pro mùj báchor, nebude si ze mì støílet.
3. Kletba
KLETBA
(Andrejší / Andrejší)
Blíží se noc, den ztrácí moc,
záhy už tma je, každý usíná,
už každý spí, jen mìsíc ví,
že promìna zlé kletby zaèíná.
Óóó…óóó…óóó…zaèíná.
Tmou, lesem zní vlèí vytí,
hrùzu a strach každému nahání,
jen jediná se nebojí Ví,
že je v bezpeèí do svítání.
Óóó…óóó…óóó…do svítání.
Ráno je èas, kdy kletba zas,
dívku mìní do kùže jestøábí,
z vlka se stal rytíø a dál,
dál na svém koni krajem uhání.
Dál, dál, dìj se co dìj,
dál pøi sobì chtìjí stát,
jejich lásku nic neznièí,
kouzel se nemusí bát,
marnì touží po svém objetí,
kdo kletbu zlou odvrátí,
kdo znièí to zlé prokletí,
snad štìstí se navrátí.
4. Pláè
PLÁÈ
(Andrejší, Janèík / Andrejší, Zapletálek)
Skrýváš pláè, srdce tvé svírá žal,
zapomenout na vše chceš, ale nejde,
osud je zlej a zrovna ty platíš mu daò,
už nikdy víc nespatøíš milou svou.
Nespatøíš více její tváø,
neucítíš žár jejích rtù.
Zùstal jsi sám bez lásky své,
stále ji máš v myšlenkách pøed sebou,
vidíš ji tam, kde ona stála naposled,
pak už navždy splynula s vìènou tmou.
Kdosi cizí jí život vzal
a tobì zbyl už jenom pláè.
Pláè, tobì zbyl jenom pláè,
pláè, tobì zbyl jenom pláè,
pláè, tobì zbyl jenom pláè,
pláè, tobì zbyl jenom pláè,
zbyl jenom pláè.
Vzpomínáš dál na chvíle s ní,
v oèích tvých pláè zùstal snad napoøád,
život ji vzal a zùstal jenom pouhý stín,
už nikdy víc nespatøíš milé tváø.
5. Mamon
MAMON
(Andrejší / Andrejší)
Mít prachy, je odjakživa vášeò má,
chci poøád hrabat, víc mì nezajímá,
za peníze si koupíš v Praze dùm,
tak hrabej, hrabej, nikdy nevìø snùm,
peèení holubi do huby nelítaj,
musím se snažit, ať mám víc, než jiní maj.
Soused se chlubil novou Toyotou,
dával mi pøivonìt, jak voní novotou,
kde na to, chudák jeden, asi vzal,
musím ho trumfnout a tak šetøím dál,
kámoš je na tom stejnì jako já,
taky rád hrabe, ale poøád nic nemá.
Mamon znièí nás,
kde prachy vzít a pøitom nekrást,
mamon znièí nás,
horší než droga,
je to drahej špás - mocnej špás.
6. Tak dost
TAK DOST
(Andrejší / Andrejší)
Tìch kecù o nás dvou,
mám už, baby, plný brejle,
rùžovou zahradou,
procházet už nejde,
problémù nad hlavou,
pøestaò už stavìt vzdušný zámky,
snít je tvou zábavou,
jenže sny, ty èasto lžou.
Nelítej ve hvìzdách
a moc si dítì nenamlouvej,
vždyť nejsi jediná
a navíc já, já nejsem hloupej.
Tak dost - už nemám zájem,
tvý kecy poslouchat,
konèí procházka rájem,
pøichází tvrdej mat.
Nic není napoøád, jednou všechno konèí,
všechno konèí,
tak zkus se pousmát, musíš to tak brát.
Mìl bych ti pøinášet,
každej den plnou náruè kvìtin,
prát, vaøit, uklízet
a splnit každý pøání,
v záplavì nìžných vìt,
oèi tvý budou štìstím záøit,
znám tì už nazpamìť
tìlo po zmìnì touží.
Je mi holka líto, košem ti musím dát,
já nechci poøád dávat,
jednou chci taky brát,
klidnì si zase lítej,
v myšlenkách ve hvìzdách,
ať s tebou další snílek,
prožije peklo jako já.
7. Planina
PLANINA
(Spilka / Spilka)
Smáli se s duší nevinnou,
procházka bílou planinou,
do prsou vánek pøíjemnì se opíral.
Pod nohou tøíšť je ledová,
na dlani vloèka snìhová,
spoleèný krok za krokem je høál.
A ty se pøestaò dívat,
jako bys jim to nepøál,
jakoby ukradli sen, co se tobì zdál,
nech je v klidu pøejít bílou planinou,
kdo ti za to mùže, najdeš si jinou.
Utekli, spolu, utekli,
nikomu o tom neøekli,
nemusí se nám zpovídat, jdou dál.
Pøed sebou mají bílou pláò,
na snìhu našli si svùj ráj,
ledòáèek jim k tomu na rampouchy hrál.
Mùžem je chránit, závist upálit,
možná pak zùstane láska i pro nás.
8. Nasedej
NASEDEJ
(Andrejší / Andrejší)
Když už doma nemáš stání,
pøemýšlíš, jak zmizet ven,
øíkáš si, "Tak co mi brání",
utíkej z tìch ètyøech stìn,
dej svý káøe další šanci,
nenechej ji dlouho stát,
na plakátech zvou tì k tanci,
dneska necháš nudu spát.
Nasedej, nasedej, dneska veèer bude hej,
nasedej, nasedej, nikdo ti nebrání,
nasedej, nasedej, žádný trable nevnímej,
nasedej, nasedej, dnes veèer nepùjdeš spát.
Vyrážíš a nemáš zdání,
co se veèer bude dít,
najednou však znenadání,
na cestì chce dívka vzít,
v tu ránu máš brzdu rád,
noha padá na pedál,
staèí jenom jeden pohled
a už víš, co bude dál.
9. Táhni pryè
TÁHNI PRYÈ
(Andrejší / Andrejší)
Tak už je to tady,
stará má mì zradila,
v mý posteli cizí mužskej,
øekni, kdes ho sbalila.
Po nocích se døu jak vùl,
abys mìla z èeho žít,
ty se s jiným klidnì couráš,
máš chuť, proè si neužít.
Táhni pryè, já už ti nevìøím,
táhni pryè, pakuj se ke dveøím,
táhni pryè, ty couro špinavá,
táhni pryè, zlá jseš a prolhaná.
Vycítilas asi prachy,
zkoušelas to na mì hrát,
pod pódiem krásný oèi,
prý jen mì chceš milovat.
Proè já blbec naletìl jsem,
na tvý oèi nevinný,
kdybych vìdìl, co jsi zaè,
tak jsem dávno u jiný.
10. Prachy
PRACHY
(Andrejší / Andrejší)
Každý den ti život dává mat,
je ti souzený jen prohrávat,
sotva uvìøíš, že za pár let,
v penìzích se budeš utápìt,
v krámech ti ceny zvedaj tlak,
marnì vzhlížíš k bohu do oblak,
dávej, musíš nìco dát,
o lepším svìtì nech si radìji zdát.
K èemu je ti síla, mladej vìk,
když nemùžeš sehnat slušnej flek,
nerovnou hru s bídou musíš hrát,
nikdo nechce dávat, chce jen brát,
koho to zajímá,
že máš kapsy poøád prázdný,
koho to dojímá,
to tvý trápení.
Dávej, dávej,
zahrabej ve svých prázdných kapsách,
dávej, dávej, ať zaplatíš, co máš,
dávej, dávej,
zahrabej ve svých prázdných kapsách,
dávej, dávej, ať zaplatíš, co máš.
Proè je takhle tvrdej dnešní svìt,
plnej lidí chladných jako led,
každej se jen stará o svý já,
trable druhých nikdo nevnímá,
koho to zajímá,
že máš kapsy poøád prázdný,
koho to dojímá, to tvé soužení.
Kdy skonèí to nekoneèný trápení,
co nutí tì vždycky až na dno sáhnout,
proè tvoje štìstí stojí opodál,
proè musíš makat jako èernej,
když prachy chceš mít,
tak si musíš máknout,
v tomhletom svìtì jsi to mladej nevyhrál.
11. Navždy tvùj
NAVŽDY TVÙJ
(Andrejší/Andrejší)
Já vím, že nejsem sám,
kdo je vedle z oèí tvých,
jsem z tebe blázen, tvùj sladkej úsmìv,
dostává mì vždy do úzkých,
jak o závod bìží nám èas,
pokaždý, když s tebou jsem,
vždy z nenadání je tu další ráno
a já chci dál snít ten svùj sen.
Prosím tì, neodcházej,
ještì chvíli zùstaò se mnou dál,
vím, že èas je neúprosnej k nám,
prosím tì, neodcházej,
nechci žádnou jinou, pøísahám,
chci být jen tvùj - navždy tvùj.
Já vím, že chyby mám,
nìkdy mívám mouchy svý,
tak promiò lásko, já už budu hodnej,
nerad vidím slzy tvý,
nepoznal jsem nikdy tolik lásky,
jakou s tebou prožívám,
koneènì vím, co je to štìstí,
nechci nikdy být už sám.
12. Podvod
PODVOD
(Jan a Honza Nedvìdovi)
Na dlani jednu z tvých øas do tmy se koukám
hraju si písnièky tvý co jsem ti psal
je skoro pùlnoc a z kostela zvon mi noc pøipomíná
pùjdu se mejt a pozhasínám co bude dál.
Pod polštáø dopisù pár co poslalas dávám
píšeš, že ráda mì máš a trápí tì stesk
je skoro pùlnoc a z kostela zvon mi noc pøipomíná
pùjdu se mejt a pozhasínám co bude dál.
Chtìl jsem to ráno
kdy naposled snídal jsem s tebou
ti øíct že už ti nezavolám, pro jednu pitomou holku
pro pár nocí touhy
podved jsem všechno o èem doma si sníš
teï je mi to líto.
Kolikrát èlovìk mùže mít rád tak opravdu z lásky
dvakrát èi tøikrát to ne i jednou je dost
je skoro pùlnoc a z kostela zvon mi noc pøipomíná
pùjdu se mejt a pozhasínám co bude dál.
Chtìl jsem to ráno...
13. Hloupý kecy
HLOUPÝ KECY
(Andrejší / Andrejší)
Hloupý kecy kdo poslouchat má,
ze zásady musím to být vždy já,
tvý nápady mi krkem lezou,
proè musím já trpìt za blbost tvou.
Jéijé…trápení s tebou,
Jéijé…trápení mám.
Nechci dál se s tebou jenom hádat,
jé, jé, já pùjdu o dùm dál,
uvidíš, že je to dobrej nápad,
jen bych ti v cestì stál.
Tvým názorùm musím se smát,
dobøe já vím, že nemáš mì rád,
klidnì si hrej svý housle dál,
já odcházím, pro mì ty nejsi král.
Kdo je chytrej a kdo není,
kdo na to má a kdo všechno zmìní,
klidnì se snaž, jak nejlíp to znáš,
já odcházím, volný ruce teï máš.
14. Klauni
|
|
