|
CALIBOS LYRICS
"A� to bolí!" (2003)
1. Za smrt zase smrt
2. Dìdek šedivej
3. Kejklíø
4. Baseball
5. A� to bolí!
6. V mém srdci žiješ dál
7. Blázne neumírej
8. Danger
9. Já chci být sám
10. Nakažená
11. Køižník Hood
12. Nemùžou
1. Za smrt zase smrt
ZA SMRT ZASE SMRT
(M. Andrejší / M. Spilka)
Odporný sny mi nedají spát,
kdejaký èerv mi po tìle leze,
vzalas mi život, bereš mi spánek,
a je to na mì znát.
Pronikla myšlenka až do mýho mozku,
jako tvá chladná ocel do mých zad,
už nejsem celej, teï už jsem z kouskù,
pøesto však musím vstát a jít.
Mùj dùm a pøed ním mùj bourák,
a žena z ulice, co jsem si vzal,
úklad a pohøební prùvod,
jak já ji málo znal.
Za smrt zase smrt!
Za smrt zase smrt!
Za smrt zase smrt!
Za smrt zase smrt!
Pomalu jdu, padá ze mì hlína,
dobøe to vím, kde hledat tì mám,
musí se uklízet i krásná špína,
udìlám to sám.
Pùjdeme spolu tam, kde rostou køíže,
tvým tìlem cestu zpátky zametám,
asi jsi vìøila svý nepravý víøe,
aspoò tam nebudu tak sám.
2. Dìdek šedivej
DÌDEK ŠEDIVEJ
(M. Andrejší / M. Spilka)
Ti, co chodí po úøadech,
vìdí, kdo je dìdek šedivej,
na svý židli roky sedí,
roky škodí dìdek šedivej,
jako døív si paragrafy zneužívá,
dìdek šedivej,
do oèí øád se ti smìje,
škodolibej dìdek šedivej.
Má nový kabát,
nemusí se bát,
se svým razítkem škodí dál,
má nový kabát,
nemusí se bát,
se svým razítkem škodí dál.
V práci teplý místo hlídá,
u koryta dìdek šedivej,
neustále chyby hledá,
pokoj nedá dìdek šedivej,
pøes brýle tì pozoruje, ještì hlavou pokývá,
a potom øekne "Vypadnìte!" dìdek šedivej,
jako stará noèní mùra, na kterou jsi zapomnìl,
nezmizí a je tu stále dìdek šedivej.
3. Kejklíø
KEJKLÍØ
(M. Andrejší / M. Spilka)
Toulal se krajem, svìt se mu slil,
tisíckrát umíral, tisíckrát žil,
chudým i bohatým na loutnu hrál,
chodíval lehce i z posledních sil.
Náladu sbíral a roznášel,
byl poslem rozlièných zpráv,
svou hudbou celý kraj povznášel,
a potom šel zas dál.
Jednou se kejklíø zamiloval
všichni se smáli, smál se i král,
kejklíø se trápil, vždy� nic o tom nevìdìl,
døív než to poznal, jen na loutnu hrál.
Náladu sbíral a roznášel,
byl poslem rozlièných zpráv,
svou hudbou celý kraj povznášel,
a potom šel zas dál.
Dívka jak obrázek kejklíøe zmámila,
srdce mu ukradla, vracela smích,
on pøišel o rozum, dívku chtìl unésti,
stráže ho probodli, navìky stich.
Náladu sbíral a roznášel,
byl poslem rozlièných zpráv,
svou hudbou celý kraj povznášel,
a potom šel zas dál,
pak šel zas dál,
pak šel zas dál,
pak šel zas dál,
dál v nebi hrál.
4. Baseball
BASEBALL
(M. Andrejší / M. Spilka)
Ideály nejsou, už není o co stát,
už ani neuklízíš bordel jak u prasat,
už to mezi námi není ono,
chybí tolerance, tak není nic,
já už jsem ti dal vše, co jsem mohl,
ty chceš ale stále víc.
Naposled ti øíkám, nech ten mùj baseball,
koníèek a žena, to mùže být,
pøestaò dìlat scény a pojï se mnou na baseball,
staèí jenom chtít.
Právì jsem dostal èas na vybranou,
buï já nebo baseball, jak se rozhodnout,
co je asi víc než ten, ta, ono,
když se ale k sobì dva nehoïí,
nemá cenu dál se poøád hádat
kdoví co se pøihodí.
Já si najdu ženskou, co hraje baseball,
budem hrát i doma, to nevaïí,
prostì chci mít ženskou, co má ráda baseball,
taková mì nezradí.
5. A� to bolí!
A� TO BOLÍ!
(M. Andrejší / M. Andrejší)
Muè mì, tluè mì,
dus mì, to má spád,
škr� mì, dr� mì,
nu� mì mít tì rád,
kousej, škrábej,
náøez mi dávej dál.
A� to bolí!
Tak to mám rád.
A� to bolí!
chci se tì bát.
Svaž mì, øež mì,
zniè mì nastokrát,
vøískej, tøískej,
biè svùj nenech spát,
s rùží v kùži,
smíš si se mnou hrát.
6. V mém srdci žiješ dál
A� TO BOLÍ!
(M. Andrejší / M. Andrejší)
Muè mì, tluè mì,
dus mì, to má spád,
škr� mì, dr� mì,
nu� mì mít tì rád,
kousej, škrábej,
náøez mi dávej dál.
A� to bolí!
Tak to mám rád.
A� to bolí!
chci se tì bát.
Svaž mì, øež mì,
zniè mì nastokrát,
vøískej, tøískej,
biè svùj nenech spát,
s rùží v kùži,
smíš si se mnou hrát.
7. Blázne neumírej
BLÁZNE JEŠTÌ NEUMÍREJ
(M. Andrejší / M. Spilka)
Nechápeš, zítra bude všechno jiný,
jenom zlý, zdá se, máš pøed sebou,
nikdo už nebere tvoje chyby,
a jinej chodí ti za ženou.
Tak co, na co ještì èekáš,
je èas na vždy odejít,
na mostì teï odvahu hledáš,
staèí jeden skok a mùžeš jít.
Blázne ještì neumírej, neumírej, neumírej,
blázne ještì neumírej,
zkus dát si ještì šanci,
blázne ještì neumírej, neumírej, neumírej,
blázne ještì neumírej,
musíš se ještì chvíli rvát.
Ètyøicet, došla ti inspirace,
najednou nikde tì nechtìjí,
žádnej sex, žádný prachy, žádná práce,
skonèit to, zdá se být nadìjí.
Tak co, na co ještì váháš,
tam dole, tam se budeš mít,
tak proè, proè se poøád zdráháš,
staèí jeden skok a bude klid.
Tak odhoï všechna závaží,
co na duši nosíš a pøekáží,
koukej se zas vrátit zpátky,
musíš jít zase dál.
8. Danger
DANGER
(M. Andrejší / M. Spilka)
Všude nebezpeèí èíhá,
kam se jenom èlovìk odváží,
já to vidím jinak, já strach mám,
seber si ty lama a bìž tam,
kde chcípneš jen ty sám,
mì do toho vážnì netahej.
Já nemusím vùbec nikdy na vrcholu stát,
abych si mohl hory prohlížet,
nepolezu s tebou nikdy na Nanga Parbat,
na tohle já nejsem stavìnej.
Na ceduli - "Danger!",
taky nápis - "Padá lavina!",
na ceduli - "Danger!",
doruèený parte pro syna,
na ceduli - "Danger!",
taky nápis - "Padá lavina!",
na ceduli - "Danger!",
No tak už mì dál nepøemlouvej,
já na tebe v bezpeèí poèkám,
nepolezu do hor, to mi vìø,
radìji mám chùzi v rovinách,
o tobì si pøeètu v novinách,
udìlej, co musíš, klidnì bìž.
9. Já chci být sám
JÁ CHCI BÝT SÁM
(M. Andrejší / M. Spilka)
Vzpomínám si na ty chvíle ne náhodou,
vzpomínky jsou místo štìstí náhradou,
je tu bílý den, je tu bílá noc, s èernou zahradou,
a malíø maluje s èernou paletou hrob,
kde vìnce nekladou.
Vzpomínám si na ty chvíle ne náhodou,
nad postelí dívka v bílém s kvìtinou,
trochu pobledlá, pøesto s úsmìvem
a slzou prùhlednou,
takhle konèí jeden sen tvrdým úderem, to vím.
Ale proè já, já, když není žádný lék,
ale proè já, já, vždy� není mi tolik let,
život je krátký, chci být zpátky z tìchto bílých stìn,
zadními vrátky chci jít zpátky, konec je tu, tak bìž
já chci být sám.
Koneènì už pravdu znám, ona má,
stejnou nemoc jako já, umírá,
možná ještì pøijde den, možná pøijde noc,
a pak nás povezou,
a možná, že se snad nìkdo ohlédne, to vím.
Ale proè já i Ty, já i Ty, když není žádný lék,
ale proè já i Ty, já i Ty, vždy� není nám tolik let,
život je krátký, chci jít zpátky z tìchto bílých stìn,
zadními vrátky chci jít zpátky, konec je tu, tak bìž,
já chci být sám.
10. Nakažená
NAKAŽENÁ
(M. Andrejší / M. Spilka)
Opravdová krasavice, ta má všechno, co má mít
veèer vyjde do ulice k dispozici být,
na rtech rudou, oèi modré, barvy váleèný,
hlupák bude, kdo s ní pùjde, sebevrah neskuteèný.
Život je ohrožen, nemoc je blízko,
jestli to pøežiješ, tak jsi mìl štístko.
Za trochu štìstí, taky za prachy tví,
poslala by tì do nebe,
svoji sukýnku lehce si vyhrne,
pøi tom myslí na sebe.
Tak co, pùjdeš nebo ne, staèí jenom chtít,
nebo si hoï korunou, zda zemøít nebo žít,
proè se vùbec rozhoduješ, hledíš smìrem k ní,
proè jen o tom uvažuješ, když nevíš, co je v ní.
Jseš frajer, jseš frajer, i když bys ji bral,
jseš frajer, jseš frajer, pokraèuješ dál, dál, dál
11. Køižník Hood
KØIŽNÍK HOOD
(M. Andrejší / M. Gaïourek, M. Spilka)
Tam, do moøských vln,
zní èetné salvy kanónù.
Co s tím obsluhy dìl
touží po návratu domù.
Monstrum z oceli,
obrovská loï.
Pevnost ve vlnách,
postrach všech vod.
Se slavným jménem
svý zkáze pluje vstøíc.
Pýcha Británie,
sláva má rub i líc.
Ticho hluboká noc,
všichni naslouchají vlnám.
Potom oheò a blesky
ruší noèní klid.
Loï se porouèí k hlubinám.
Ženy a dìti doma na muže èekají
Oni se jim nikdy z moøe už nevrátí
Vojáci jsou v tranzu,
je to jak krutý sen
Dnes ráno se narodil
jejich poslední den.
Køižník Hood, pohltil jej oceán.
Ocelový velikán na dnì teï na vìky spí.
Køižník Hood, rakev je ocelová.
Vìènost jej ve spárech má,
ty èasy bojù pryè jsou.
Pryè je mnoho let,
jen racek nad moøem letí.
Pryè je onen svìt,
jejich dìti mají zas dìti.
Tu a tam si nìkdy
snad ještì vzpomenou.
Na ten den,
kdy køižník vedl bitvu svou.
Dobøe, že už skonèil
ten krutých bitev èas
kdy lidé válèili
za hodnotu svých ras.
12. Nemùžou
NEMÙŽOU
(M. Andrejší / M. Spilka)
Dobøe znám svùj stav,
když se ze sálu vracím zpìt,
slabý a unavený,
voda na kávu zas píská do noci,
vana se mi napouští,
víèka klesají a táhnou mì do spánku,
vydržím to ještì pár chvil,
káva pomáhá mi, já zítra mám zase hrát,
budu-li mít ještì dost sil.
Stále víc a víc si zaèínám pøipadat,
jak nevinný pøed popravou,
že se publikum moji pøátelé odvrátí,
a že chodit pøestanou,
èasto zdá se mi sen, jak se škrábu na pódium,
lidé mi pomáhají,
tam se otáèím, všichni sborovì skandují,
nemùžou, nemùžou, nemùžou, nemùžou.
Ach bože, dej, dej mi sílu, a� vydržím,
a� už se netoèí sál,
ach bože, dej, dej mi sílu, a� vydržím,
nedokázal bych zùstat sám.
Kávu zalévám, pak stoupnu si k zrcadlu,
je to film v pùvodním znìní,
sám se nepoznávám, je to strašný, jak vypadám
jak èlovìka tohle zmìní,
tak se vyslékám a lehám si do vany,
potom pùjdu koneènì spát,
a když usínám, lidé ve spánku skandují,
nemùžou, nemùžou, nemùžou, nemùžou.
|
|
