|
ARAKAIN LYRICS
"S.O.S." (1996)
1. To jsme my 2. S.O.S. 3. Páteèní flám 4. Tøináctá komnata 5. Loutky 6. Adrian 7. Schody nikam 8. Hladit vlasy tvý 9. Hanibal 10. Hlas krve 11. Blázni víry 12. Tuším zradu
1. To jsme my
To jsme my, který zkoušíme nápady
jsme to my, kdo chce zbourat to prázdno v lidech
To jsme my, který mìníme zásady
jsme to my, kdo chce najít v každým trochu štìstí
To jsme my, starý trhaèi fáborù
jsme to my, kdo chová se vždycky jinak
To jsme my, sbírka pochybnejch názorù
jsme to my, samozvaný hledaèi štìstí
To o co jde to není pøece pozlacený jmelí
To o co jde to není jenom nekoneèný snìní
jenom snìní
Jsme zapálený, okouzlený, pøedurèený
poskládat støípky v duši
Omámený, odsouzený k pøesvìdèení
o síle kterou tušíš
Jen rukou chtìl bys mávnout
To jsme my, máme vlastní zákony
jsme to my, kdo tì nutí pøiznat si jak žiješ
To jsme my, možná tak trochu bláhový
jsme to my, samozvaný hledaèi štìstí
To o co jde to nejsou nade dveøma starý podkovy
No o co jde tak zkuste aspoò jeden den být
takový jako my
Jsme zapálený...
Vím je to vìc nálady tím že stoupneš do øady
dáš poznat jak svýho já se bojíš
Vím je to dost divoký tím že mìníš nároky
dáš poznat jak pøed sebou si stojíš
To o co jde...
Jsme zapálený...
2. S.O.S.
Zvláštní gang tichej sbor co nenosí kvér
Místní šéf je velkej mág a eskamotér
S.O.S významný
S.O.S ozve se jen záznamník
Myslí, že tì znají, tak si pustí žilou
Myslí, že ti rozumí, daj ti celou bílou
Bláznivej klaun Ferdinand si hraje s mrtvou žábou
usmívá se deviant vajgly voní trávou
Prázdnej bank krutej smích ho nenaplní
Vlídnej král je bez žezla a bez koruny
S.O.S...
3. Páteèní flám
Nazdar co máš na srdci pivní lokaji
jsi jak kolovrátek
Brzdi s tou svou onucí nebo pùjdem ven
tam ti to spoèítám
Už dost bylo nesmyslù blbejch dohadù
jestli je dnes pátek
Koukej nejsem žádnej vùl víš co v tenhle den
èlovìk dìlat má
Každej má svùj nápoj Bohù
Vodku, Becher nebo Jim Beam
Fernet a zelenou k tomu
pivo rumem zapíjí
Páteèní flám
jen se pøidej k nám ještì nechcem domù
Páteèní flám co bys ho nedotáh
Páteèní flám
tak se pøidej k nám ještì nechcem domù
Páteèní flám zas budeme spát v botách
Nazdar nech si øeèi svý o tom co se smí
teï už bez poznámek
Brzdi nejsme za chytrý vždyť se dohodnem
proè se zavíráš
Tak dost jenom zacláníš pøijmi pozvání
dej si s náma džbánek
Koukej to je k nasrání ber to obchodnì
vždyť si vydìláš
Každej má svùj nápoj bohù...
Páteèní flám...
4. Tøináctá komnata
Zámek je domov kterým bloudím po chodbách
Dál jenom zbývá pøejít závìreènej práh
Dvanáct pokojù všichni už znají
pro oèi zvìdavý není to cíl
jen ten poslední svùj obsah tají
Léta tøináctou komnatu strážíš
hlídáš ukrytej klíè
Pùlnoc odbyla z obrazu scházíš
odmykáš jako když víš
že jsi pro mì vším
Tisíce nocí která z nich je vlastnì tvá
Obrazy v síni v jednom dívka zakletá
Dvanáct pokojù...
Èekání u vìènejch dveøí na tvùj soud
Dobøe víš že jsi mou tøináctou komnatou
5. Loutky
Za vraždu dnes fešáckej kriminál
za názor døív jsi hoøel na hranici
To dìjin bìh všemu dvì strany dal
každej má pocit že je pøísedící
Loutky na nitkách
Soudí osud sám
Tak jak táhne bloudíš šachovnicí
ať si pìšák nebo bílej král
Konèíš prázdnej èekáš na krabici
nìkdo pìšák jinej bílej král
Lovec i zvìø vítìzství nebo mat
vždycky jsi jenom patník na krajnici
Konec je všech nedá se o nìj hrát
ať už máš hrobku nebo šibenici
Loutky...
Tak jak táhne...
6. Adrian
Umaštìný vlasy mu øídnou
špinavìjší sotva být mùže
starej køivák páøe svìdectví
ze švù pohaslý slávy
V bufetech nádražních dneska hledá
dávnej èas kdy øíkával si Adrian
chytá dech ptáš se proè žádná vìda
tráva chlast v tom jedu øíkal tvrïák Adrian
Zbyl tady poslední z øady
Vrak doby pomník obžaloby
Zrezavìlý lebky ti kývnou
žalostný jsou na pásku z kùže
druhou stranou tváøe sobectví
svojí rockový mámy
Skvìlý dny s partou jít to se žilo
zápìstí zdobil náramek z pyramid
podivný dìdictví co z nìj zbylo
pro štìstí prsten z hadù
kterej nejde roztavit
Zbyl tady...
7. Schody nikam
Proè jsi vlastnì postavil ty nekoneèný schody
s koncema do nebe a do hluboký vody
Uprostøed jsi zastavil a sílu stoupat nemáš
z pohledu pod sebe pro zmìnu strachy bìláš
Stojíš dál nejdeš jasný tøeseš se vo nohy
Platíš kam vejdeš za svý komplexy ubohý
Pøi èem jsi se unavil bojíš se každý zmìny
je z tebe lakomec a otrok vlastní ženy
Jakoby ses popravil na cestì z práce domù
a èekal na konec pod listím uschlejch stromù
Nìmý a slepý ráno ubírá krátkej díl
Pøežít a projít bránou
veèer je cíl jenže den jsi zahodil
Hluchýmu není dáno dìláš že nelyšíš
z hodin je nasbíráno
tisíce dní který spánkem ledovým spíš
Zlobí tì teï návaly do hlavy
za vším je tvùj životní styl
Z rebelskejch let pro svoje obavy
prožil`s jen pùl jakej jsi byl
Proè jsi vlastnì postavil...
Nìmý a slepý ráno...
8. Hladit vlasy tvý
Máš v oèích plamínky záhady
dáš úsmìv pro trochu nálady
znáš kouzlo kterým vìci zlomíš
proè slzy roníš
Jseš mojí princeznou z obrázku
vìø mùžem zahrát si na lásku
chceš nic to není jen propast mámení
sledkej pád do ní
Cítím horkost tvou cítím
Vratkej žár co souhlas znamená
Svítíš jak hvìzda na nebi svítíš
možná se nebesa zøítí na moje ramena
už padaj
Pojï jsi jak motýlek v notýsku
loï která uvízla na písku
Hoï za hlavu všechno co bolí a nepovolí
Jsou léta panen a medvídkù
jdou dnes už jinou máš nabídku
Tvou hlavu zmìní ta propast mámení
sladkej pád do ní
Hladit vlasy tvý
chci jenom hladit vlasy tvý
Neøíkej ne vždyť to se smí
co tenhle dotyk napoví
Tvý duši plyšový
9. Hanibal
Pusť mì dál lásko má nevydržím až do setmìní
vždyť ten tvùj nehlídá jen se neboj odhalení
Nevnímá netuší že se kradu k tobì domù
nikdo nás neruší vypustil jsem armádu slonù
To co je na oèích jako když není
To co je nejvìtší a to mi vìø
Já jsem Hanibal
Kdysi jsem neuspìl
když jsem zkusil vyplenit Øím
Pøiznávám teï bych chtìl
k tobì vejít poznat tvùj klín
Okouzlen pokouším
svoje štìstí to už tušíš
Každej den nalíèím
stovky pastí na tvojí duši
To co je na oèích...
Útoèím nemožný nevzdávám
pochopíš co je mùj autogram
Útoèím nemožný nevzdávám
do citù vypálím monogram
Høebeny hor dokázat pøejít
využít chvil momentu pøekvapení
V andìlskej chór vzdechy se zmìní
když tenhle cíl dojde svý neplnìní
10. Hlas krve
Koèovnej rod proudí v žilách je to znát
Dìdiènej kód co se ozval tolikrát
Jsi jak posedlá dravá holka smìlá
kdo tì osedlá vlèice osamìlá
Všeho užíváš vždycky napoprvé
a pak utíkáš volá tì hlas krve
Neumíš lhát rovnou øíkáš nech mì jít
Nezajímá tì cos mohla všechno mít
Jsi jak posedlá...
11. Blázni víry
Fámy se táhnou jako zástup èernejch vran
kde se tu platí jak je cena vysoká
Øíkáte dobrý tak jsme došli ptám se kam
snad vzal nás proud a studí voda divoká
Kde komu úèty skládá èeho se nedostává
Bláznùm víry
Se svojí kùží chodit na trh bez ptaní
ve válce rùží hledat marný poznání
Nevìšet hlavu maska úsmìv smutnej klan
nudit se v davu jeden z vás a pøece sám
Na co jde sáhnout co se zbortí do všech stran
všechno co ztratíš nikdo víc ti nevrátí
Pøidáš se do hry potom poznáš je to klam
nìkdo tì shodí jen se zády obrátí
Kdo komu úèty skládá...
12. Tuším zradu
Míváš svý krátký chvíle kdy tì znám
tvý krámy veteš skvosty sádru porcelán
Hlídáš mý noèní cesty ke hvìzdám
poznámky dvojsmyslný rázem poslouchám
Tuším nìjakou zradu neèekej mùj dík
Tuším nìjakou zradu proè ten smích
co dáš mi na pomník
Tuším nìjakou zradu byl jsem sladkej fík
Tuším nìjakou zradu teï mi øíkáš
vážnej trpaslík
Toulání ve snech nìco napoví
už dávno neslýchám tvý slova medový
Soused se svou ženou jeèí v podkroví
za pár let budem možná taky takový
Tuším nìjakou zradu...
|
|